Na život a na smrt

Šedesát pět

Jak to tak bývá, den podezřele rychle uplynul.

Chlapci se hlasitě bavili u chutné večeře skládající se z teplých fazolí a chleba. Pierre a Julien se snažili nemyslet na to, že za pár chvil budou muset všechny opustit.

Po jídle se oddíl vydal do stanu. Měli za sebou skoro volné odpoledne, rytíři rozhodli, že je po turnaji nebudou moc namáhat.

Slunce se už blížilo k obzoru. Pierre si nachystal všechny věci k odchodu. Nebylo jich moc. Dvě deky, jarní boty, štít a meč.

Když se sklonil, aby opustil stan, ještě jednou se otočil. Přejel pohledem po rozprostřených dekách a tvrdé dřevěné podlaze. Smutně se usmál a vyšel do bělavého sněhu.

Venku na něj všichni čekali. Pierre se rychle objal s dvojčaty, Rváčem, Stínem i Dionem. Didierovi rozcuchal vlasy, pak se k němu náhle naklonil:"Drž se. Od nikoho si nenech nic líbit."

Didier mu to kývnutím slíbil a širokým úsměvem mu poděkoval za vše, co pro něj udělal.

Silákovi podal ruku. Tvář mu zesinala, když mladík stisk opětoval.

"Promiň." hekl Silák a povolil sevření. "Někdy zapomínám, jakou mám sílu."

Pierre se usmál a objal Rolanda. Claude ho poplácal po rameni.

Pierre došel k Patrickovi. Jen se na něj díval a četl jeho myšlenky. Bylo to tak snadné!

"Můj nový domov je na opačné straně tábora." špitl Pierre a rukou mávl kamsi do dáli.

Patrick pokýval hlavou:"Ať se daří."

Náhle si padli do náručí.

"Nechci jít pryč." zašeptal Pierre, tak, aby to slyšel jen urostlý přítel.

"Zvládneš to." odpověděl pevně Patrick. Byl vděčný, že se mu nezachvěl hlas.

Pierre se náhle ohnul pro věci a zamířil pryč. Patrick sledoval, jak ho dobíhá Julien.

"Přijďte co nejdřív!" zakřičel za nimi Rváč.

Dlouho stáli před stanem, dokonce i když se z nebe spustil sníh. Až když se setmělo, vrátili se a chystali na noc.

"Včera jsem se vám nestihl představit." promluvil muž a nevšímal si vloček sněhu, které mu padali do tváře.

"Mé jméno je Garrison." představil se.

Třicítka mužů se po sobě nechápavě dívala. Bylo to pro ně naprosto zvláštní jméno, nedokázali jej ani vyslovit!

"Zde mě ale pojmenovali Gaston." doplnil a v očích ostatních spatřil záblesk pochopení. Takové jméno už znali.

"Již za úsvitu začneme. Nyní si ale připravte a nachystejte stany. Je mi jedno jak." rozkázal a vydal se pryč.

Pierra něco napadlo. Vydal se k panu Thomasovi postávajícímu nedaleko od nich.

"Nemohl byste mně prosím vrátit ty stany, které jsme vám s Patrickem při příchodu dali?"

K jeho úlevě pan Thomas souhlasil a brzy přinesl dva těžké balíky.

Pierre jeden předal Julienovi a vydali se hledat vhodné tábořiště.

Nakonec našli místo, kde byla tráva nízká a nenacházeli se zde žádné hrboly.

"Je to dobrý. Nejsme moc daleko od toho palouku." prohodil Julien.

Pierre přikývl a vysvětlil Julienovi, jak poskládat stan.