Na život a na smrt

Osmnáct

Začal foukat studený vítr. Zvedlo se zbylé listí a odráželo se ve třpytu slunce.

Pierre, který utíkal ze skvělým úlovkem domů to už nevydržel a rozběhl se sprintem. Na tváři se mu, tento den už po několikáté, objevil hrdý úsměv a Pierre zabočil na pěšinku, která vedla k dřevěnému domečku. Pierre rozrazil dveře a se širokým úsměvem hlasitě řekl:"Mami, to by jsi nevěřila..." ustal ale, když si všiml matky, která stála hned za dveřmi a v rukou držela nějaký papír. Měla otevřenou pusu, vytřeštěné oči a druhou ruku měla na krku.

Pierre se zamračil a potichu se zeptal:"Mami? Co to je?"

Vypadalo to, že Catherine ho vůbec nevnímá, jakoby o něm ani nevěděla.

Pierre se zamračil ještě víc a přidal na hlase:"Mami, co se stalo?"

Catherine zprudka sedla na židli a upustila papír. Oběma rukama si zakryla obličej a dál nebylo slyšet vůbec nic.

Pierre se zamračil a podíval se na kus papíru, který se teď válel na zemi a pohupoval se v průvanu z otevřených dveří.

Pierre list zvedl a hned jeho pohled zaměstnal malý kroužek, který byl na okraji papíru. Byla to královská pečeť. A papír nebyl obyčejný papír, ale dopis.

Pierre se zamračil ještě víc a náhle zapomněl na vše krásné i dobrodružné z tohoto dne. Rozechvělými prsty rozevřel dopis a uviděl úhledně napsané řádky inkoustem a nějaký podpis. Trochu se usmál a podíval se na Catherine:"Mami, vždyť nevíš co je tam napsáno. Může to být jen nějaký omyl nebo hromadná zpráva nebo oznámení. Catherine pomalu zavrtěla hlavou.

"Není." ozval se hluboký hlas z temného rohu místnosti.

Pierre překvapením nadskočil a otočil se po hlase. Za ním se vynořila shrbená postava Thierryho.

Thierry se smutně podíval na Pierra a jemně mu vzal dopis z roztřesené ruky. Pak začal číst: Oznamujeme vám, že jsme nuceni najmout vašeho syna Pierra Celliera, pro dobro vlasti a výhru pro celou Francii. Všichni schopní mládenci od patnácti let jsou nuceni se dostavit do 24. listopadu do výcvikové a vojenské vesnice Montargis. Kdo se bude schválně zdržovat nebo schovávat, bude po nalezení bez milosti popraven.
Váš dobrý král Filip VI.

Thierry smutně sklonil hlavu a udělal krok zpět. Pierre stál a nebyl schopen slova. Otevřel pusu a chtěl něco říct, ale pak ji zase zavřel. Povolil ruku ve které křečovitě držel vydělané mince. Ty jen zacinkali o dřevěnou podlahu a odkutálely se na všechny strany. V očích se mu objevili slzy a Pierre nevěděl, co dělat. Catherine náhle pomalu vstala a objala ho. Pierre se ale vymanil z jejího sevření a vyběhl ven. Thierry a Catherine se na sebe jen mlčky podívali, oba se slzami v očích.