Na život a na smrt

Třicet tři

Moc vám děkuji za krásných 500 hlasů! :) Díky! Z celého srdce díky!

Den rychle utíkal. Po dopolední přestávce oba mládenci opět vyrazili. Krajina se trochu změnila. Pořád byly v okolí ostrovní lesy, většinou listnaté, ale nově se objevily malé studené potůčky, jenž utíkaly přes kameny a louky. Díky ním si Pierre a Patrick mohli opět doplnit vodu. Za to byli opravdu rádi a čerstvá voda jim udělala dobře. 

Za nedlouho se před nimi objevily vcelku vysoké, ale na vrcholu placaté kopečky. Přes ně se kluci dostali hlavně díky holím, za které mohli opět Thierrovi v duchu děkovat.

Na kopcích rostla nízká tráva a všude dřepělo spousty velkých i menších kamenů pokrytých hustým mechem, který jakoby odpočíval na studených balvanech.

Když nebyla jiná cesta a Pierre s Patrickem museli přejít přes kopec, využili vrcholů a kochali se krásným výhledem na podzimní krajinu.

"Brzy už tu bude místo trávy sníh a místo větru zima." povzdechl si na jednom z kopců Patrick.

Pierre se pousmál:"Musíš se s tím smířit." a s těmi slovy poplácal Patricka po svalnatém rameni.

Až k večeru si oba mladíci vzpomněli, jak si dopoledne povídali o situaci ve Francii. Slíbili si, že večer budou pokračovat.

Už když se stín slunce za hustými mraky klopil k západu, Patrick se pousmál:"Už se těším na večer!"

Pierre, který si zrovna kontroloval šípy, se musel rozesmát. Patrick se totiž už nemohl dočkat na pečeného zajíce!

Den ukončili zopakováním si zbývající cesty do Montargisu. Poté chtěli najít dobré místo na přespání. Thierrovy rady brali opravdu vážně!

To jim však netrvalo moc dlouho. Brzy našli dobré místo na kraji lesa, kde se opět nacházelo spousty šedých kamenů, které jakoby tiše odpočívaly ve stínu lesa.

Patrick šel pro dříví, zatímco Pierre vytvořil ohniště a vykuchal zajíce svým ostrým loveckým nožek, o který se také skvěle staral. Stejně jako Patrick dbal na to, aby jeho nůž zůstával neustále ostrý.

Jakmile se Patrick vrátil s plnou náručí dobrého dřeva a zapálil oheň, Pierre našel vhodné pruty na opékání. Pak společně s Patrickem napíchli části vykuchaného masa na dřeva a dali je opékat. Pierre ještě přidal sůl a bazalku. Přitom poznamenal: "Toto je poslední koření, které máme. Když tak mně v Paray-le-Monial připomeň, abych nakoupil nové."

Maso bylo upečené vcelku rychle, ale klukům to přišla jako věčnost. Hlavně Patrickovi. Na oběd toho měli opravdu jen málo, takže dnes se zatím ani jednou dosyta nenajedli.

U jídla bylo naprosté ticho. Byl slyšet jen tichý vítr, praskání ohně a venkovské žvýkání obou kluků.

Jakmile se oba kluci dosyta najedli, už neměli sílu cvičit. Oba byli úplně přecpaní a mohli jen tiše sedět. Vždyť snědli celého zajíce!

"Opravdu vynikající." pochválil Patrick a utřel si mastné ruce do trávy.

Stany už si Pierre i Patrick postavili, když sem přišli, takže už se mohli jen do nich odvalit a spát. Jenže klukům se nechtělo. Tiše seděli a pozorovali praskající oheň.

Po dlouhé chvíli hezké tiché atmosféry Pierre řekl:"Ještě bychom si měli dovyprávět co víme o té válce."

Patrick přikývl a v jeho očích se odrážel vysoký oheň.

"Tak tedy." zamyslel se Pierre. "Dopoledne jsme mluvili o tom, že ve Flandrách vypuklo povstání, které samozřejmě podporoval i anglický král."