Na život a na smrt

Dvacet čtyři

Ještě toho večera se Pierre s Patrickem domluvili, co každý z nich s sebou vezme, aby jim nic nechybělo. Tu noc oba opět skoro nespali. Pierrovi se podařilo usnout až k ránu, kdy se řekl, že se na cestu musí alespoň trošku vyspat. Přišlo mu ale, že sotvaže zavřel oči už ho Catherine lehce budila: "Pierre musíš stávat. Musíte stihnout do večera dojít do Polliatu. Pierrovi se vůbec nechtělo. Myslel si, že má Catherine namysli zase nějakou práci a dnes by raději nedělal nic. Pak si ale zpoměl co se děje. Pomalu vstal z postele a začal si ještě rozespale chystat věci. Na sobě měl už košili hodil na sebe i vestu a kabát si sroloval do torny, kterou si s sebou bral. Předchozího dnes daroval klukům Thierry i dva malé stany, každý pro jednoho. Byl lehký a snadno se vešel do torny. Dál si Pierre vzal sušené maso, několik jablek, sýr a zbytek srnčího masa ze včerejška. Věděl, že ho budou muset s Patrickem sníst ještě dnes, jestli mělo zůstat měkké.

Do čutory si Pierre ze studny přinesl vodu. Voda, pomyslel si. To bude na cestě nejspíš největší problém. Luk si pečlivě zabalil do nepromokavé látky a upevnil si ho povolený spolu s plným toulcem šípů na záda. Pierre měl pocit, že šípy bude potřebovat a proto s sebou vzal i věci na výrobu šípů, které v přírodě jen tak nesežene. Raději sbalil i nahradní tětivy. Vzal i dvě pasti, na které mu v torně zbylo místo. Na opasek si upevnil dýku a váček s penězi si schoval pod košili. Nezapomněl ani na dopis z pečetí, který byl důkazem, že směřují do Montargisu. Spolu se stanem sbalil teplou přikrývku. Nazul si boty a otočil se ke Catherine a Jeanovi, kteří netrpělivě stáli u stolu a čekali, až si Pierre sbalí.

Pierre vzal ještě pár potřebných věcí, aby využil zbytek místa v tašce. Zjistil, že teď je torna hodně těžká. Pak se znovu otočil ke svým blízkým a hleděl na ně, neschopen slova. Catherine k němu přišla a objala ho. Tichým hlasem, který jí několikrát přeskočil Pierrovi řekla: "Pierre, jsem na tebe moc hrdá. Dávej si prosím pozor, vrať se a dělej čest svému otci."

Pierre se slzami v očích odvětil:"Budu mami. Spolehni se."

Znovu se pevně objali a vydrželi v obětí dlouho. Ale jim to přišlo jak pár vteřin. Pak Catherine uznala, že Pierre už musí jít: "Sbohem. A vrať se!"

Pierre už se dál nemohl na svou matku dívat, vytryskli mu slzy a on se otočil, otevřel dveře, dovnitř vpadl studený vzduch a Pierre spolu s Jeanem rychlým krokem zamířili pryč. Pryč.

Na předměstí už čekal Patrick. Nejistě přešlapoval nohama. Mimo jiné tam byl Thierry a všechny děti z vesnice. Když spatřili Pierra došli k němu. Pierre se s tichými slovy rozloučil se Sebastienem, Jeanne, Anne a nakonec i s Chantal, která držela malého Frederica. K Pierrově překvapení ho Chantal políbila a zašeptala:"Vrať se prosím celý."

"Vrátím." slíbil znovu se slzami v očích Pierre. Pak políbil malého Frederica, který začal plakat. Pak se Pierre podíval k Jeanovi, došel k němu klekl si a zašeptal mu:"Teď si živitel rodiny ty. Pomoz matce ať má s tebe radost. Vydělávej na daně. Vím, že teď za to srnčí a ostatní zvířata jsme dostali hodně peněz. Ale dřív nebo později to nebude stačit."

Jean přikývl: "Budu. A vrať se, jo?"

Pierre přikývl a spolu s Patrickem, který se už také rozloučil se všemi kamarády došli k Thierrovi, který stál kousek stranou a sledoval smutné loučení přátel.

Thierry dal oběma klukům ruce na ramena a řekl jim:"Hlavně pozor a mějte oči i uši otevřené. Dávejte si pozor na náhodné pocestné, nemusí být tak docela pravý jak se zdá."

Při těch slovech se ušklíbl a promnul si jednu ze šrámů na tváři. Pierre měl neodbytný pocit, že právě tam ho ten "náhodný pocestný" zasáhl.

"Neutrácejte za zbytečnosti a pozor na obyvatele vesnic. Vždy nemusí být tak milý a zdvořilý, jak se zdá."

Oddechl si a pokračoval:"Máte hlavně buzolu, mapy, jídlo a vodu?"

Kluci přikývli a Patrick řekl:"Myslím, že máme všechno, co potřebujeme."

Thierry přikývl a poplácal oba po ramenou:"Hodně štěstí chlapi."

Pierre a Patrick už dál nemohli sledovat, jak se na ně smutně všichni jejich kamarádi dívají. Dali se do svižného kroku polní cestou a lehký déšť jim stékal po tvářích. Zvláštní bylo, že některé kapky byly slané.