Na život a na smrt

Sedmdesát pět

V posledních dnech byla armáda po většinu času zabraná do usilovného pochodu na severovýchod. Překročila řeku Sommu a opět na ní strhla mosty.

Nepřátelé postupující na sever tak zůstali na druhém břehu a prozatím netušili, že jsou od Francouzů odříznutí.

Když to zjistili, postupovali souběžně s Francouzi. Zatímco vešli do města Airaines, Francouzi byli v Amiensu.

O ničem z toho ale neměl devátý oddíl potuchy.

Postupoval v dlouhé pochodové koloně, viděl jen na zaprášené paty toho před sebou a doufal v blízký odpočinek.

Ničemu nepomohla ani hádka dvojčat.

"Ty jsi tam byl před pár dny!" zakřičel Roch, když Patrick poslal Pola, aby si odpočinul v povozu.

"No jasně! Ty máš, co říkat! Včera jsi tam chytal lelky ty!" zněla vzdorovitá odpověď.

"A jak to, že si to nepamatuju?" vybuchl Roch.

"Siláku!" řekl rázně Patrick. Pak svěsil ramena, když zjistil, že urostlý mladík se baví s rytířem Paulem.

Vykročil tedy sám k dvojčatům a propichoval je nenávistným pohledem.

Dvojčata se na něj náhle otočila a zazubila se.

"Bez Siláka jsi v koncích, co?" upustil Pol.

"Co uděláš, hm?" přisadil si Roch.

Problém se vyřešil sám.

Z povozu náhle na oba bratry seskočila rozběsněná šmouha a strhla je k zemi.

Byl to Rváč, který to jako první nevydržel.

Patrick se usmál:"Silák není jediný, kdo vás usadí."

Když však viděl, jak Rváč chlapce nepouští a zuřivě s nimi cloumá, zakročil.

Odtrhl trojici od sebe. Největší problém měl s Rváčem. Mladík měl naběhlé žíly a vypadal opravdu rozzuřeně.

"Klid, Rváči. Oni se uklidní, že jo?" uklidňoval rozzuřeného chlapce Patrick.

Dvojčata mlčela a raději se vzdálila z dosahu rozzuřeného Rváče i Patricka.

Všichni na hádku zapomněli, když se ozvalo jedno jediné hluboké zatroubení. Byl to táhlý zvuk, i když jeho zdroj chlapci neviděli.

Brzy se z ostrůvku lesa vynořila družina.

"Kdo je to, sire?" zeptal se Silák, který družinu nemohl vidět, ale cítil, jak všichni okolo upřeně sledují bod, odkud před chvílí zaznělo pronikavé zatroubení.

"Nevím chlapče." odpověděl rytíř Paul a poškrábal se za krkem. Už dlouhé dny ho vzadu táhla přilbice.

Silák se podivil.

Rytíř se mladíkově reakci musel zasmát:"To víš, teď už je to někdo víc, než obyčejný rytíř." a poplácal hromotluka po zádech tak srdečně, že měl co dělat, aby nevypustil duši.

"Siláku!" zavolal náhle Patrick.

Mladík se zdvořile omluvil a vrátil se k urostlému chlapci, který už na něj čekal.

Patrick zdvihl oči tak, aby se díval vyššímu kamarádovi do očí:"Jen, víš, že nebudeš moct bojovat."

Silák přikývl. Přemýšlel nad tím už hodnou dobu. Věděl, že v boji za nimi bude stát jedenáctý oddíl a on si nemohl dovolit spolu s nepřáteli nabírat hrozivou kládou i mladé muže z přátelského oddílu.