Na život a na smrt

Sedmdesát jedna

Po dlouhé době Vás vítám u nové části příběhu. To víte, škola.

Chtěl bych Vám, ještě předtím, než se ztratíte v ději, popřát krásné a hlavně poklidné vánoční svátky! :)

Užijte si je s rodinou nebo s těmi, které máte rádi.

"Zformovat!" vykřikl rytíř Marc a jeho pronikavý hlas se bez problémů rozlehl po široké cvičné louce.

Před velitelem se ozvaly souzvučné zvuky, to jak mladí vojáci s klapotem bot uzavřely řady.

Rytíř se v duchu usmál. Dvanáct oddílů se během chvíle změnilo na tři pevné jednotky.

Patrick si oddechl. Přesun se podařil a oni teď stáli seřazení spolu s desátým, jedenáctým a dvanáctým oddílem.

Čekal je však těžký úkol. Jako nejmenší číslo v jednotce stáli vlevo vepředu, vedle nich desátý oddíl, za nimi jedenáctka a vzadu vpravo dvanáctka.

"Pohov!" ozval se z vyvýšeniny před nimi další rozkaz a mladíci svěsili ramena.

Patrick uvolnil ruku, teprve teď si uvědomil, jak v ní zbytečně pevně svíral sekyru.

"Obranná formace!" zazněl povel a Patrick, Rváč a Claude klesli na kolena a povystrčili štíty.

Cítili, jak se na ně lepí dvojčata a Stín a zvyšují vytvořenou štítovou bariéru.

Patrick se usmál, když byli hotovi a on si mohl všimnout, že jsou nejrychlejší.

Nejlehčí to měli zadní oddíly. Jen s pokrčili a nemuseli štítovou hradbu vytvářet, tu obstaral devátý a desátý oddíl.

"Šípy!" prořízl náhle krajinu rytířův hlas a chlapci pohotově nadzvedli štíty a schovali za nimi všechny části těla.

Za druhou řadou se přitiskli Didier, Dion, Silák a Roland.

"Pohov!" ozval se pokyn a chlapci vděčně sklopili hlavy.

Loukou se ozval hovor, všichni ze sebe vypustili zadržené emoce.

"V bitvě to bude těžší." broukl Didier.

"Šlo nám to." usmál se Claude.

"Už bylo na čase." nevšímal si pozitivní nálady Rváč.

Měl pravdu. Teprve až roztál sníh a až se oteplilo, výcvik opět udeřil naplno.

Během zimy se toho moc nedělo, chlapci si po většinu času vytvářeli program sami.

Teprve nedávno ale formace v samostatných oddílech vystřídaly zcela nové nácviky, kdy čtyři oddíly pracovali jako jeden.

Jen několik dní poté se táborem rozkřikla panická zpráva jako požár. Zpráva o vylodění nepřítele.

Náhle se vše změnilo. Všude bylo živo, z výrobní čtvrtě se ozývaly pravidelnější a hlasitější zvuky. Zvuky příprav na válku. Bušení kladiv, broušení mečů, kování štítů a zbrojí.

Patricka z ponurých myšlenek vytrhla hádka. Kupodivu to však nebyla dvojčata.

"Příště tam ani nechoď!" vykřikl někdo z hloučku, Patrick tam dopředu neviděl.

"Jak nechoď? Jsem snad na tom stejně jak ty!" zněla odpověď a Patrick z kňouravého a stoupavého hlasu rozpoznal Didiera.

"Tak se trochu snaž!" vykřikl první a Patrick se rychle prodral kolem Siláka, Rolanda a Diona.