Na život a na smrt

Čtyřicet sedm

Tak lidi, neuvěříte, ale ano. Po sto letech jsem zpátky! 

Jistě jste si také všimli, že obal na knihu je už v pořádku, za což bych chtěl moc a moc poděkovat PerrosCZ!

Také moc děkuji Gweilin, která mě opět přinutila psát. :)

"Co provedl?" zeptal se prefekt, i když veškerou pozornost vkládal do jednoho z papíru, do něhož něco psal.

Před ním stáli dva vojáci. Jeden z nich pevně držel menšího muže.

Prefekt věděl, že je to Serge a dobře ho znal. Nečekal však, že by provedl něco, za co by zasloužil trest. Znal ho už několik let a Serge byl mazaný jak liška. Dával si pozor, aby ho město nemohlo potrestat.

Proto překvapeně zvedl hlavu, když se ozval voják držící zajatce:"Těžce zranil jednoho vojáka můj pane."

Správce města si sundal silné brýle:"Už je v bezpečí?"

Stejný voják přikývl:"Stará se o něj jeden z nejlepších léčitelů. Prý na tom není moc dobře." po těch slovech sklopil hlavu.

"Vy ho znáte?" zeptal se prefekt.

Voják přikývl:"Je to můj nejlepší přítel pane."

Prefekt s pochopením přikývl.

Náhle se ozval druhý voják:"Pane, viděl jsem, jak Norbert s tímto mužem mluví." ukázal palcem na Sergeho, jakoby to nebyl člověk.

"Norbert?" vystřelilo prefektovo obočí.

"Promiňte pane. Norbert je ten zraněný." spěšně se omlouval voják. "Viděl jsem, jak Norbertovi něco dává. Pak jsem vykřikl a muž začal utíkat. Při běhu mu vypadla mince."

Prefekt se opět zatvářil překvapeně. "Zdá se, že je to napínavější než jsem si myslel." pomyslel si vládce města.

"Takže nejspíš chtěl opustit město. Ve spěchu." doplnil vojákovi myšlenky prefekt.

Voják přikývl a prefekt se obrátil na zajatce:"Je to tak?" zeptal se rázně.

Serge nereagoval.

"A proč by někdo utíkal z města?" pokládal si nahlas otázku správce. "Nejspíš něco nekalého provedl."

Odmlčel se a napil se vody. Pak pokračoval:"Neměl si tak náhodou spor s mlynářovým synem? Včera?"

Serge nedal najevo překvapení. Ke správci města se nejspíš donese úplně všechno.

"A nemá to náhodou co dělat z dnešním požárem?" trefil se do černého prefekt a hlasitě odstrčil židli od stolu. "Zdá se, že ve vězení máme nepravé. Šoupněte tam tohohle hada a doveďte sem ty dva kluky." rozkázal rázně správce.

Pak zazvonil na malý zvonek, který měl na stole. Netrvalo to dlouho a do místnosti přišel voják. Tělesný strážce správce města.

 "Vše v pořádku, pane?" zeptal se hlubokým hlasem.

"Doveď mě sem sira Thomase. Hned!" přikázal prefekt a opět si sedl.

Jakmile se dveře opět zavřely, pokračoval:"Najít důkazy nám zabere jen chvíli. Brzy budeš za mřížemi. A na hodně dlouho!"

Serge tiše zaklel. Tak málo mu zbývalo k opuštění  města! A teď se jeho naděje obrátily naruby.

Později, když už byl Serge pryč, se náhle otevřely dveře správcovi pracovny a dovnitř vešla mladá dívka.