Na život a na smrt

Padesát dva

Jídelna se skládala ze dvou velkých vzdušných otevřených stanů. Kuchaři již dávno odjeli, nechali však zde na těch několik dní trvanlivá jídla.

Na oběd byl ostrý guláš s okoralým chlebem. Pierre, stejně jako Patrick  bohužel museli všechno své přinesené jídlo odevzdat, i poslední kusy ulovené zvěře.

"Mohlo to být lepší." poznamenal Patrick, když se s Pierrem setkal u východu z jídelny.

Pierre jen pokrčil rameny. Po vyčerpávajícím běhu byl ochoten sníst cokoli. Pomalu šli do svého stanu, aby si vzali hole.

Pak se vydali směrem ke cvičné louce.

"Jsem zvědavý, jak bude vypadat středisko u Amiens." zamyslel se Pierre a pohlédl na úhledné stany.

Patrick pokrčil rameny. Takovými věcmi se zatím nehodlal zatěžovat:"Myslím, že rozdíl nebude moc velký."

Na rozdíl od rána tu nyní byli mezi prvními. Tiše čekali a sledovali pohupující se trávu.

K louce se také přiblížil Didier.  Pierre ho kývnutím pozdravil.

Nemuseli dlouho čekat, sir Paul byl jako vždy přesný.

Striktně vydal rozkazy a brzy na louce opět stály rozestavěné dvojice. Rytíř dával povely a mladíci je mlčky plnili. Loukou se brzy ozýval známý zvuk třískajících holí.

Pierre se s námahou sesunul na deku, která sloužila jako postel. Byl hrozivě unavený, na několika místech měl modřiny, to když byl příliš pomalý, aby vykryl Patrickovy údery.

Patrick se cítil lépe, alespoň nebyl celý od bláta.

"To je šichta!" povzdechl si Pierre a bál se, co je tak ještě čeká.

"To zvládneme." utěšoval ho Patrick. "Vždyť tu už budeme jen pár dní, a pak si na cestě odpočineme." 

Pierre se smutně usmál a snažil se vyčistit špinavé kalhoty.

Venku se ochladilo. Všude se válela mlha a foukal studený vítr.

"To by mě zajímalo, co tady dělá ten hlavní, možná i královský stan." změnil náhle téma Patrick.

Pierre se zamračil:"Pochybuju, že je tu někdo výš postavený než rytíř Paul. Nejspíš mu ho tu nechali, aby se necítil špatně." nadhodil.

Právě si to vymyslel, ale něco na tom asi bylo.

"Už půjdu spát." zívl Patrick.

Pierre přikývl. Sice ještě bylo brzo, oba byli však utahaní a venku se už stejně začalo smrákat. Slunce bylo skoro celý den skryto v husté mlze.

Pierre hrozivě zaklel, když uslyšel monotónní bouchání. Jakoby zrovna zavřel oči a už byl zase nový den.

Podíval se na Patricka, který už se oblékal, nevypadal ale o moc vyspanější.

Pierre se jen stačil obléct a opláchnout si obličej a Patrick už ho popoháněl k odchodu. 

Na louce se nejprve klusalo, pak se udělala rozcvička. Rytíř Paul byl ale v nedohlednu. Vše měl na starost jeden z vojáků, který se vždy nacházel v rytířově blízkosti.

Pak začalo typické cvičení s holemi, všichni však sledovali, zda rytíř přijde.

Pierra velice překvapilo, když při jednom z nových rozkazů Patrick náhle odhodil hůl a poplácal s úsměvem Pierra po zádech. Pak srdnatě zvolal:"Všechno nejlepší!"