Na život a na smrt

Sedmdesát devět

Rytíř Paul se i po smrtelných zraněních způsobené šípy dokázal zvednout a spolu s bojovým křikem Francouzů se vrhnout na nepřátele.

Alespoň pěti nepřátelským vojákům zasadil smrtící údery a sám padl na následky čerstvých i starých zranění.

Pierre to celé viděl, rytíře si všiml, když vstal a s hrozivým pokřikem pozvedl meč.

Teď však už hodnou chvíli nehybně ležel mezi rozsetými nehybnými těly.

 Pierre se soustředil, aby se k němu nedostal žádný Angličan.

Když se dostali k nepříteli a už nemělo cenu držet pevnou formaci, Gaston vydal pokyn k rozptýlení a samostatnosti.

Pierre se okamžitě rozběhl za devátým oddílem, který zuřivě vytvářel klín mezi nepřátelskými liniemi.

"Nedostaňte se moc daleko!" slyšel pokyn pana Thomase.

Věděl, že by tak hrozilo smrtící obklíčení.

Pierre pevně stál a pečlivě střílel na houževnaté Angličany.

Snažil se krýt kamarády, za žádnou cenu si nedokázal představit, že by někoho z nich ztratil.

Právě když zneškodnil jednoho nepřítele, který se nebezpečně blížil do Patrickových zad, zaslechl kopyta koní.

Ohlédl se a spatřil koně i jezdce jedoucí necelých deset kroků od něj.

Viděl, jak popohání nejisté vojáky a sám se vrhá mezi nepřátele.

I přes neuvěřitelný strach se náhle Pierrovi zrychlil tep, když na něj voják pohlédl.

Pierre stál a zamračeně sledoval mužovy rysy.

Pak otevřel ústa a zacpal si je dlaněmi.

"Tati?" hlesl.

Náhle se kůň pod mužem vzepjal před nastaveným kopím.

"Ne!" zakřičel Pierre a rozběhl se ke shozenému jezdci.

Na poslední chvíli zastřelil Angličana, který se chystal Francouze probodnout dlouhým kopím.

Muž vstal a Pierre se usmál. Vrhl se vojákovi do náruče.

"Pierre?" zašeptal muž a objal svého syna.

Pierre plakal. Nebyl to však pláč, jaký zněl při zprávě o ztrátě otce ani pláč při dopise mluvící o nastoupení do vojenské služby. Byly to slzy radosti.

Otec a syn vězeli v mateřském objetí a nevšímali si zmatku kolem.

Daniel náhle povolil sevření a Pierre se otočil.

Uprostřed vřavy bitvy stál Patrick se širokým úsměvem na tváři. Dlouhý meč zůstával svěšený podél těla.

Úsměv vystřídalo zklamání a svěšení ramen, když si mladík uvědomil, že jeho otec je nejspíš opravdu mrtvý.

Daniel náhle odstrčil Pierra a roztáhl ruce v gestu přijetí.

Patrick zatlačil slzy a vrhl se do náruče nevysokého muže. Věděl, že ho právě Daniel přijal za svého.

Nádherné ticho náhle přerušil srdcervoucí výkřik a Patrick se jako první rozběhl za hlasem.

Spatřil Pola, kterému se z hluboké rány na zádech valila krev.

"Musím pomoct." otočil se Pierre na tátu a Daniel chápavě kývl.

"Najdu si tě."

Pierre se rozběhl za Patrickem a uviděl hlouček mladíků. Odstrčil Clauda a spatřil těžce zraněného kamaráda.