Na život a na smrt

Padesát sedm

Děkuji Vám za Vaši podporu! :)

"Vemte i lana!" křikl Patrick a sledoval, jak několik chlapců běhá kolem stanu a bere požadované předměty.

Vedle něj stál Pierre, Julien a Stín. Dole u stanu sbírali dvojčata a Silák provazy a lana.

Zbytek oddílu šel pomoct panu Thomasovi. 

Pierre, Patrick, Julien a Stín jen netrpělivě čekali na opozdilce. Byli na cestě do lesa pro jeden z mohutnějších stromů. Na optání Patricka jim dal Thomas povolení a chlapci teď drželi v rukách sekyrky a pily. Silák táhl jakousi dřevěnou konstrukci trakaře, na které potom povezou největší část dříví.

Brzy je doběhla dvojčata, zapomněla však na Siláka, který se chudák motal kolem stanu a nevěděl, kde přesně je. Patrick poslal dvojčata zpátky. Pomohla Silákovi a konečně se vydali do lesa.

Pierre si uvědomil, jak jim tu chybí Roland. Jeho péči o Siláka nikdo nijak zvlášť nepociťoval, teď jim tu ale najednou chyběl.

Patrick se zamračil. Slunce bylo sice schované za hustými mraky, i přesto ale byla znát již pozdější dopolední hodina. Chtěl vyrazit brzy ráno, což se nepovedlo. Konečně ale byli na cestě a mohli si užívat volného dne. Prošli kolem jezírka a vydali se vzhůru do mírného kopce. Míjeli osamělé stromy a keře. V dálce už však viděli stín lesa a kvapem se k němu blížili.

"Pojďme trochu hlouběji, nemusí nás každý vidět." navrhl Claude a ostatní souhlasně pokyvovali hlavami. Nemuseli dlouho vybírat. Brzy už se lesem rozléhalo řezání a okolím se nesla vůně dřeva a smůly. Patrick a Claude se jako první vrhli do práce. Vzali si větší pilu a každým pohybem se dostávali dál a dál do nitra kmenu.

Ostatní je udiveně sledovali. Obdivovali jejich rychlost a výdrž. Až po hodné chvíli je vystřídal Pierre a Julien. Nasadili pomalejší, ale vytrvalé tempo. 

Patrick a Claude si sedli do mechu vedle dvojčat a odpočívali, Stín mezitím popadl sekyrku a sekal do kmene naproti pile. Byl to skvělý nástroj, k bojové sekeře, kterou vlastnili Patrick a Claude, měl ale hodně daleko.

Jediný Silák nedaleko nečinně postával a smutně pozoroval pohybující se skvrny, což byli Pierre, Julien a Stín.

"Ten strom za chvíli spadne. Můžeš jít pro provazy." oslovil ho Patrick, který si teprve teď všiml, jak za ním urostlý chlapec nejistě přešlapuje.

Silák přikývl a opatrně se vydal tím směrem, kde před chvílí Stín odhazoval smotané provazy. Když na zemi konečně spatřil požadované předměty, trhl sebou, když uslyšel neznámý hlas:"Ale copak! Co se tu motáš?"

Silák se napřímil a podíval se směrem, odkud hlas šel. Viděl jen tři tmavé skvrny. Postavy byli moc daleko na to, aby je rozpoznal. 

"Kácíme tu strom." oznámil Silák a nevšímal si posměšného tónu příchozího.

"Nevidím, že bys něco kácel." zněla posměšná odpověď a druzí dva se zachechtali.

Silák se zamračil a snažil se zaostřit.

"Co mžouráš!" vykřikl ten uprostřed a přiblížil se blíž.

"Tak co, už nás vidíš?" pronesl teď jízlivě ten vpravo.

Silák pokrčil rameny a ohnul se pro lana. Neznámý ale přistoupil a silně ho chytil za ruku:"Nech to tam, kde to je!" vykřikl a nedovolil mu vzít provazy.

Silák se zamračil:"Nech mě! Nebo se budu bránit! Vrať se odkud si přišel!

Odpovědí byl jen výsměch. Náhle ale ztichl, Silák netušil proč. Za sebou uslyšel kroky a usmál se.