Jen strach a sobectví

Kapitola 8 - U Borgina a Burkese

Draco musel znovu podrážděně vyvrátit oči. Stál u madam Malkinové v elegantním tmavozeleném hábitu, do kterého právě poněkud neohrabaně zapíchávala špendlíky, aby upravila jeho délku. Nejen, že mu lezlo na nervy, jak pořád nadskakuje nečekanou bolestí, ale za celé odpoledne se nedokázal vzdálit od své matky. Ava je opustila, sotva se objevili na Příčné, Merlinovi díky za to, ale matka jej odmítala nechat samotného, byť jen na vteřinku. Jenomže tohle potřeboval vyřídit bez ní.

S postupujícím časem jeho podráždění rostlo, takže když začala plánovat, jak společně zajdou do Krucánků a Kaňourů pro jeho učebnice, nevybíravě jí skočil do řeči: „Pro Merlina, už nejsem dítě, matko, pokud sis toho ještě nevšimla. Nemám žádný problém obstarat si svoje nákupy sám."

„No tak, mladý pane," ozvala se mírně madam Malkinová, „vaše matka má pravdu, nikdo z nás by teď neměl nikam chodit sám. Vůbec nejde o to, že by vás tu někdo považoval za dítě –"

„Dávejte pozor, kam pícháte ten špendlík, ženská!" zaprskal Draco, když mu ho opět zapíchla až do kůže. Otočil se a zamířil k zrcadlu, aby zjistil, jak jeho nový hábit prozatím vypadá. Kriticky se v něm shlížel ve snaze najít cokoli, co by se mu nelíbilo. Pozorně zkoumal každičký šev, délku rukávů i stříbrné zdobení, když jeho pozornost upoutal pohyb.

Jen stěží potlačil touhu od plic zaklít. Samozřejmě, že do obchodu vlezl svatý Potter i s těmi svými poskoky.

„Chceš vědět, co tu tak páchne, matko? To sem zrovna vešla jedna mudlovská šmejdka," prohlásil. Dalo mu hodně práce neprotáhnout uznale obličej nad tím monoklem, co měla.

„Řekla bych, že takové výrazy sem opravdu nepatří!" napomenula ho madam Malkinová. Draco podrážděně zakoulel očima, když k němu chvatně přicupitala s krejčovským metrem v jedné a hůlkou v druhé ruce. „A také nemám ráda, když někdo v mém salonu vytahuje hůlku," dodala jedním dechem.

Draco, do té chvíle zaměstnán pozorováním, kam chce madam Malkinová píchnout další špendlík, zvedl pohled k zrcadlu. Okamžitě strnul, Potter s Weasleym mu mířili do zad.

„To chci vidět, jak si troufnete na nějaká kouzla mimo školu," posměšně zasyčel, aby zakryl svou nervozitu, a přesunul svou pozornost k Nebelvírce: „Kdo ti udělal toho monokla, Grangerová? Moc rád mu pošlu kytku!"

„Tak už dost!" zarazila ho ostře madam Malkinová a ohlédla se přes rameno: „Madam – prosím..."

„Dejte ty hůlky pryč," ozval se Narcissin chladný hlas. „Jestli ještě jednou napadnete mého syna, postarám se, aby to bylo to poslední, co ještě kdy uděláte."

Draco se otočil zrovna ve chvíli, kdy Potter přistoupil k jeho matce. V duchu si zanadával do pitomce, hůlka zůstala v jeho saku!

„Vážně?" ušklíbl se Nebelvír. „Nejspíš seženete pár kámošů Smrtijedů, aby nás vyřídili, co?"

Madam Malkinová vyjekla a chytila se za srdce: „Prosím vás, ne! Neměli byste se obviňovat – takhle mluvit je nebezpečné – ty hůlky pryč, prosím!"

Potter však hůlku nesklonil a Draco pomalu, ale jistě, začínal panikařit.

Ne však jeho matka, která vyvolenému věnovala děsivý úsměv: „Vidím, že postavení Brumbálova oblíbence ti dává falešný pocit bezpečí, Harry Pottere. Brumbál tady ale nebude věčně, aby tě chránil."

Potter se provokativně rozhlédl po obchodu: „No jo... ať koukám, jak koukám... zrovna teď tady není! Tak proč to nezkusíte? Možná se v Azkabanu najde dvoucela, kam vás zašijou i s tím ubohým ztroskotancem, s vaším panem manželem!"