Jen strach a sobectví

Kapitola 23 - Pitomý krám

„Já ten krám rozmlátím!" zavřeštěla vztekle Ava pochodující po Komnatě nejvyšší potřeby.

„To bychom byli ještě víc v prdeli, než jsme teď," zabručel Draco. V hloubi duše si však představoval, jak na tu pitomou skříň sesílá Zložár.

„Kdyby Křiklan nebyl idiot, mohli jsme mít z krku alespoň Brumbála!" zaprskala. „Ale ne, on tu brandy musí dát nějakému nechutnému krvezrádci, který se zvládl přiotrávit Amorovým šípem!"

„Kdyby to alespoň otrávilo toho pitomého Pottera, když už to mělo být pro něho."

„Že jo?! Oba by měli být rádi, že se někdo obtěžoval o ně zakopnout, a ne si ještě stěžovat... a plést se nám do cesty! Vůbec nechápu, co měl Snape za problém, když jsem ho na Obraně chtěla proklít," praštila sebou na pohovku, která se posledních pár dní objevovala nedaleko rozplývavé skříně.

„Severus se chová divně už od toho večera, co se Weasley otrávil. Do té doby ze mě tahal informace snad pokaždé, když mě viděl, a od té doby nic."

„To ale nic nemění na tom, že nechápu, proč jsem svět nemohla zbavit vyvoleného," zapitvořila se. „Kéž by se chtěl při příští lekci přemisťování přemístit jenom z poloviny..."

Tentokrát Draco pouze přikývl a raději se vrátil ke zkoumání rozplývavé skříně. Za pomoci Avy a, po dlouhém přemlouvání a dohadování, také ostatních, se jim podařilo docílit toho, že to, co do skříně vložili, zmizelo. Ale nic se nevracelo zpátky a Borgin Šedohřbetovi přísahal, že v jeho skříni se neobjevilo vůbec nic. Bylo to k zbláznění. Zkoušeli všechna kouzla, která jim doporučil Borgin. Po jednom, najednou, za pravého poledne, za úplňku. Vyzkoušeli snad všechna alespoň vzdáleně použitelná kouzla, která našli v knihách. Ava se kvůli tomu dokonce stihla pohádat s madam Pinceovou, které se nelíbilo, kolik knih mají v jednu chvíli na stole. Nott dokonce začal uvažovat nad tím, jestli není potřeba vytvořit kouzlo nové.

Svého rozhodnutí říct Avě o rozplývavé skříni překvapivě vůbec nelitoval. Bylo poměrně příjemné mít někoho s sebou. Vědomí, že na ten krám není úplně sám, ho uklidňovalo. Navíc přemluvila ostatní, aby jim kryli záda před Snapeem, kdyby náhodou, takže měli i jinou pojistku, než byli dva tupohlavci pod Mnoholičným lektvarem na chodbě. Musel také přiznat, že se mu hodila pomoc s přípravou toho lektvaru, protože si ho nedovolil krást od Severuse. A jako třešinka na dortu bylo neuvěřitelně úlevné, moci si na Pottera, Brumbála a všechny ostatní zanadávat pro změnu s někým. Sourozenectví připsal hned několik bodů.

„Harmonia nectere pasus," namířil hůlkou na rozplývavou skříň. Kouzlo mělo prý zaručeně fungovat. Nic takového však nepozoroval.

Zatímco se začal shánět po něčem, co by mohl tím zatraceným krámem poslat pryč, Ava si s frustrovaným povzdechem si unaveně promnula oči a zamumlala: „Merline, mně se chce strašně spát..."

„Já vím, vypadáš, jako kdybys vylezla z hrobu," vypálil bez rozmyslu.

Ava po něm šlehla nasupeným pohledem: „Ty ses asi v poslední době neviděl v zrcadle, že?"

„Prosím?"

„Člověk by si tě spletl s nemrtvým. Nepotřebuju, abys mi vykládal, že vypadám hrozně, nemocně a nezdravě. Na to mi stačí každý večer Daphne."

„Mohla by si dát pokoj," zaškaredil se. Greengrassová zjevně nelezla na nervy jenom jemu.

„Já chápu, že se o nás bojí, ale krucinál, já nepotřebuju slyšet, že připomínám Smrtonošku! Já bych se velice ráda pořádně vyspala, ale tenhle krám," trhla hlavou směrem ke skříni, „mi to úplně nedovoluje. Tak už to zavři, ať vidíme, jestli se to konečně uráčilo začít fungovat."