Jen strach a sobectví

Kapitola 18 - Vzpamatuj se!

Tak jo, konec semestru se na mně podepisuje. Až teď jsem zjistila, že jsem v pondělí  zapomněla vydat kapitolu. Takže si dnes užijte dvě. :)

Vykulená Ava procházela chodbami sklepení jako ve snách. Samozřejmě, že Snapeovi do detailů vyložila, s kým strávila den, kde všude byli a co kdy dělali. Opravdu se chtěla vyhnout křivému obvinění, že Katii Bellovou proklela ona. Jenom velmi pomalu jí docházelo, co se vlastně stalo. Draco se o to opravdu pokusil. Opravdu se pokusil Brumbála zabít.

Už se blížila ke vstupu do společenské místnosti, kde chtěla najít ostatní a všechno jim okamžitě vyklopit, když se těsně před ní ze zdi vynořila poloprůhledná postava. Ava překvapeně vyjekla a odskočila, vůbec nečekala, že se něco takového stane. V domnění, že duch pouze prochází, chtěla pokračovat v chůzi, avšak mrtvá dívka tiše vydechla: „Počkej."

Ava se překvapeně zastavila.

„Jo?" probodla ducha podezřívavým pohledem. Marně si snažila vybavit, jak se brýlatá dlouhovlasá dívka jmenuje. Měla pocit, že už ji párkrát zahlédla.

„Myslím, že bys měla jít za Dracem."

„Proč?" vypálila Ava. „Co jsi, sakra, zač?"

„Jsem Uršula," odvětila melancholicky. „Draco za mnou často chodí. Povídá si se mnou. On mě chápe! Ostatní mu ubližují..."

„Není jediný," zabručela Ava. „Co ode mě chceš?"

„Mám ho ráda," ošila se Uršula. „A on je moc smutný, pláče, a já nechci..."

„Kde je?"

„V mojí umývárně, on totiž..."

„A ta je kde?" zavrčela netrpělivě. Tak on to posere, fňuká, a ještě se bude schovávat!

„Na druhém poschodí, ta..."

„...co je mimo provoz," dokončila Zmijozelka. Bez dalšího slova zamířila právě tam, ignorujíc kvílející Uršulu, které se zjevně vůbec nelíbil její rozzuřený výraz. Naštěstí se ducha zbavila dřív, než vyšla ze sklepení.

Nasupená, připravená toho idiota seřvat na tři doby, vpadla do dívčí umývárny na druhém patře. Vztekle za sebou práskla dveřmi a už se nadechovala, aby začala křičet, jenomže výjev, který spatřila, jí dokonale ukradl vítr z plachet.

Třesoucí se Draco se choulil pod umyvadlem, objímal si kolena a upíral na ni oči plné slz. Dokonce ani nehrábl po hůlce, která ležela vedle něj, a to byl bez ní bezbranný jako mudla.

Zůstala na něj zírat naprosto strnulá šokem. Ten Draco, který se kasal, jak nepotřebuje pomoc, hrdina, který zvládne všechno sám, aristokrat, jemuž ostatní nesahají ani po kotníky... brečel?

Ava si dopřála hluboký nádech. Draco očividně nebyl žádný hrdina, jak se snažil tvářit. Možná tak hrdina teoretik. Byl úplně stejně vystrašený jako ona sama, jenom si, ten hňup, neuměl nechat pomoct.

Už to tady bylo zase. Jako kdyby si nezvykla, že ona je vždycky ta rozumná. Ač byla Jacq starší, ona byla tou, na kterou se všechny spoléhaly, když šlo do tuhého. Která řešila potíže, tahala je z průserů, a nakonec našla východisko pro všechny jejich problémy. Zřejmě to byl její životní úděl.

Vnitřně smířená s tím, že tomu fňukajícímu pitomci stejně nakonec pomůže, k němu zamířila. Nemusela ho mít ráda, ale, i když to všemi silami popíral, jednou byl její bratr. K rodině se zády neobrátí.