Jen strach a sobectví

Kapitola 51 - Šťastné a veselé jedině ve snu

Draco se hrbil na židli a nespokojeně se nimral v jídle. Štědrovečerní večeře s celou rodinou bylo to poslední, na co měl náladu. Všichni kolem něj se chovali divně, a on toho měl akorát tak dost.

Cesta z Bradavic byla otřesná. Howellová se od něj nehnula, a to si, prosím pěkně, přisedl k Pansy, aby ji odehnala. Jenomže Parkinsonová předvedla další z hysterických scén a odkráčela neznámo kam, takže Amanda se teplila k jeho ruce celou dobu, co byli ve vlaku. Nott se na všechny jenom utrhoval, až nakonec seřval Zabiniho, který byl naopak až podezřele krotký a Nottovi neřekl ani půl slova. Ava celou cestu nepřítomně zírala z okna a vypadala jako hromádka neštěstí. Když přijeli na Manor, dokonce se ani nesnažila obloukem vyhnout Bellatrix, která ho přišla přivítat. Greengrassová z toho celého byla tak nešťastná, že se málem rozbrečela, takže ji Bulstrodeová nakonec odvlekla za její mladší sestrou. A Crabbe s Goylem si naštěstí šli honit ego tyranizováním mladších studentů, takže se ve své mizérii mohl utápět bez strachu o svůj zdravý rozum. Pro jednou se nemohl dočkat, až bude doma.

Jenomže tam to bylo ještě horší. Otec byl zpitý pod obraz, a s ním i bratři Lestrangeovi, jelikož Smrtijedi zjevně pořádali pravidelné pitky, kvůli čemuž byla jeho matka v nejhorším rozpoložení, v jakém ji kdy viděl. Jenom na něj štěkla, ať si jde vybalit! Naopak Bellatrix měla náladu až děsivě dobrou, jako kdyby to snad ani nebyla ona. Draco na to měl, dle svého názoru, geniální teorii: Rodolphovi s Rabastanem se povedlo Belle něco podstrčit, a alkoholem to oslavili, u čehož nemohl jeho otec chybět.

Tohle přesvědčení však nic neměnilo na faktu, že štědrovečerní večere byla jedna velká katastrofa. Celý salonek páchnul jako nějaká putyka, kvůli čemuž babička s odporem krčila nos, zatímco dědeček se tvářil, že vůbec nic nevidí ani necítí. Lucius se na židli povážlivě kymácel, Narcissa vypadala, že vzteky rozláme vidličku, Rabastan cosi hučel do Avy, která netečně civěla někam do neurčita, a Rodolphus do sebe klopil jednu sklenici za druhou. Pravděpodobně na oslavu, jelikož Bellatrix byla neznámo kde s Pánem zla. Ostatně, nepřítomnost tetičky Belly a téměř stoprocentní jistota, že se toho večera na panství Pán zla neukáže, byly to jediné, co Dracovi alespoň nepatrně zvedalo náladu.

S odevzdaným povzdechem se chopil příboru, když jim skřítci začali servírovat první chod. Prý šťastné a veselé, to rozhodně...

...

„Mohla byste se obtěžovat začít se snažit, Malfoyová?" zavrčel podrážděně Severus.

„Omlouvám se, pane profesore."

„Omluvy si nechte pro sebe a začněte něco dělat. Legilimens."

Draco bez většího zájmu pozoroval, jak Ava ztuhla, když jí lektvarista opět vstoupil do mysli. Už v tu chvíli si byl jistý, že ani tento pokus Severusovo podráždění nezmírní. Ava totiž vypadala, jako kdyby ji vůbec nezajímalo, že se jí někdo přehrabuje ve vzpomínkách. Posledních pár dní vlastně vypadala, že ji nezajímá vůbec nic.

Pro něj to však v té chvíli byla výhoda. Už měl jednu lekci nitrobrany za sebou, zpocený byl až na zadku a byl by víc než šťastný, kdyby Severus až do svého odchodu věnoval pozornost jeho sestře, která se zjevně neměla v plánu příliš snažit.

Lektvarista totiž z ničeho nic ukončil nitrozpyt a vztekle zavrčel: „To si nebudete chránit ani nejhlubší, nejosobnější vzpomínky a myšlenky?"

„Proč?" zeptala se bez většího zájmu.

„Salazare, ty to vidíš. Při Merlinovi přísahám, že pokud se nezačnete snažit, Malfoyová..."