Jen strach a sobectví

Kapitola 13 - Čím jsem si to zasloužila?

Astorie byla skvělá. K tomuhle závěru Ava dospěla poměrně záhy po jejich prvním pořádným setkáním. Ne, že by s ní od té doby mluvila, ale i přesto měla mladší ze sester Greengrassových její nehynoucí obdiv. Dávala Dracovi takové kapky, že měla chuť jí začít tleskat. Že se blonďatým pitomcem vůbec nenechala rozhodit, bylo pro Avu jednoduše fascinující.

Nenávist k Astorii Greengrassové si velmi rychle přidala na svůj kratičký seznam toho, co o svém bratrovi věděla. Vzhledem k tomu, že s ním měla nějakým způsobem vycházet a spolupracovat, ji ne zrovna oslnivá délka pomyslného seznamu trápila. Avšak jak se blížil se konec září, zvládla vypozorovat další zajímavý jev a svůj seznam opět prodloužit.

Nejdříve Nottově poznámce o tom, že ‚píchají všechno, co má tep', nevěnovala pozornost. Pak ale přišly Pansyiny narozeniny a Pansy, Blaise a Draco se snad předháněli, kdo bude mít za večer víc zářezů. Neměla nejmenší tušení, že jí udělá takovou radost prostý fakt, že chlapci nemají do dívčích ložnic přístup. Parkinsonová totiž strávila noc s trojicí sedmáků a nijak se tím netajila. A zjevně to nebylo nic neobvyklého, stejně jako to, že mladší spolužačky běhaly za Dracem jako hejno upištěných slepic. S přibývajícím alkoholem zjevně zapomínaly, že ho vlastně nemají mít rády, a málem se porvaly o to, která stráví noc v jeho posteli. A Zabini, který se se svůdným úsměvem na rtech vždycky zjevil jakoby odnikud, vyšetřil mandle snad polovině dívek starších pátého ročníku.

Snad i proto si Theo vysloužil další dávku Aviných sympatií. K Daph se choval jako ke královně, celý večer ji obletoval, jak jen mohl, a vypadal, že ho nikdy nic nečinilo šťastnějším. Daphne si mu musela sednout na klín, aby ho alespoň na chvíli přiměla přestat pobíhat kolem a užít si oslavu.

Po nějaké té chvíli popírání si Ava musela přiznat, že Daphne závidí. Takhle sladcí s Robertem asi nebyli ani v těch trochu podivných prvních týdnech jejich vztahu. Ale i když byli Theo s Daphne tak zaláskovaní, až to chvílemi nebylo pěkné, pořád tisíckrát raději dělala křena těm dvěma hrdličkám, než aby se připojila k Pansyiným narozeninovým orgiím.

S tím množstvím informací, které se na ni valily, začala uvažovat nad tím, že si snad pořídí nějaký zápisník. Theodor byl věrný, ale žárlivý, Daphne byla miloučká až to bolelo, ale pro svou sestru by zabila, Millicent se nesnesla s Pansy a cokoli, co se týkalo Zabiniho matky, bylo naprosté tabu. Měla pocit, že se jí z toho rozskočí hlava.

Další poznámku si do pomyslného zápisníku mohla udělat posledního říjnového rána. Nikdy, za žádných okolností, nesměla vytáhnout téma té podivné černé hole s hadí hlavou, kterou Draco tak úzkostlivě schraňoval. Zatímco prefekt vyjevenému Nottovi syčivě sliboval bestiální smrt za jednoduchý dotaz, k čemu, sakra, potřebuje vycházkovou hůl, snažila se tvářit, že vůbec nic nevidí ani neslyší a že věnuje svou pozornost výhradně dopisu od Stelly.

Dopisy nemohly nahradit přítomnost jejích sester a přátel, ale co mohla dělat? Hlavní bylo, že to všichni chápali. Dokonce i Robert si už nechal vysvětlit, že to nebyl její nápad, a tudíž nad jeho dopisy už nemusela brečet.

...

„Tohle je tak hloupá kytka!" zopakovala snad po sté rozhořčená Daphne.

„Souhlasím," zamumlala Ava s hlubokou nenávistí k hopsavým hlízám. A vlastně i k bylinkářství, které bylo na její vkus příliš špinavé, a celkově zbytečné. Vždyť kdyby nějakou záhadnou náhodou někdy potřebovala přesazovat hopsavé hlízy, mohla si jednoduše zavolat někoho, kdo se magické floře věnuje! U Morganiny ebenové hůlky, tolik hlíny za nehty v životě neměla!