Jen strach a sobectví

Kapitola 21 - Mám to u tebe

Draco si podezřívavě prohlížel jakousi francouzskou cukrovinku, kterou si od Avy po dlouhém váhání přece jen vzal. Ostatní se na sladkosti vrhli jako mozkomorové na šťastné vzpomínky, on si však stále nebyl jistý. Tušil, že je to jen jeho paranoia, ale co když ho nakonec přece jenom chtěla otrávit? Na druhou stranu, nikdo ze Zmijozelů, kteří se s ním tísnili v kupé, sebou na zem ještě nepraštil. A to do sebe ty sladkosti Zabini cpal, jako kdyby týden nejedl. Také, že si tím od Parkinsonové vysloužil hromadu komentářů. Až to, že bude třetí do party beček sádla, jej však přimělo přestat se na chvíli cpát a věnovat Pansy zdvižený prostředníček.

Zmijozelský prefekt, namáčknutý na okýnku, s povzdechem konečně podlehl a po vzoru ostatních se zakousl do toho nadýchaného čehosi. Na vteřinku strnul – a vzápětí si tu věc nacpal do pusy úplně celou. Pro Merlina, to bylo tak dobré! Najednou mu bylo úplně ukradené, jestli to cukroví Ava otrávila, a sápal se pro další.

„Já věděla, že podlehne," okomentovala to pobavená Pansy.

„Kdo by taky nepodlehl?" ušklíbl se Blaise. „Ksakru, ještě, že tu nejsou ti dva pitomci... by na nás nic nezbylo!"

„A ty si myslíš, že něco zbyde? Koukni se na Malfoye!" škubnul Theodor hlavou směrem k prefektovi.

„Já jsem ráda, že vám chutná," usmála se Ava.

„Moc nám chutná!" přitakala Daphne. Před nějakou chvílí si ukradla celou krabici jakýchsi piškotů máčených v čokoládě, kterou do sebe vytrvale cpala, zatímco se tulila k Nottovi. Najednou však zděšeně vykulila oči. Draco poplašeně strnul, že by přece jen...? Greengrassová však nepadla k zemi mrtvá, nýbrž zahanbeně vyhrkla: „Já jsem se tě úplně zapomněla zeptat, jestli ses viděla s Robertem!"

V tu chvíli měl chuť Daphne proklít do nejhlubšího pekla. Málem mu způsobila infarkt jenom proto, aby se zeptala na tohle?!

„Jo, viděli jsme se," přikývla Ava a rozpačitě uhnula pohledem. „Všechno je v pořádku."

„No tak, povídej, přeháněj!" dloubl ji Blaise do žeber.

„Jestli čekáš nějakou pikantní historku, tak tu si nechám pro sebe," věnovala mu Ava jakýsi škleb.

„A povypráví nám ji večer v ložnici," dodala Pansy. „Se všemi detaily!"

Zabini na ni šibalsky zamrkal: „Takže se potom podělíš, že jo, Pans?"

„Ne," odvětila lakonicky prefektka.

„Cože?" vykulil Blaise oči. „Jak ne?"

„Prostě ne."

„Ty si ze mě děláš nějakou blbou srandu, že jo? Jsem tvoje vrba, vždycky mi všechno říkáš!"

„Já vím, že jsem tvoje úplně nejlepší kamarádka, Zabini," protáhla samolibě Pansy. „A taky vím, jak jsem skvělá a úžasná. Je mi jasné, že tvůj život by byl bez mé přítomnosti fádní a neúplný, můj drahý Blaisei. Ač jsi má vrba, můj zločinecký partner, ten, co se se mnou víc než nadšeně pohádá a nikdy nevynechá příležitost se mnou urazit nějakého Nebelvíra... co je po večerce řečeno v dívčí ložnici, to tam taky zůstane."

„Navěky!" vypískla důležitě Daphne.

„Smiř se s tím, Zabini, a ty," zadívala se na Avu, „si nezapomeň připravit veškeré podrobnosti. A doufám, že to bude tak pikantní, že bude Greengrassová pohoršená!"

„Pansy! To od tebe vůbec není hezké!" zaškaredila se Daphne.

„Když tebe s Nottem pohoršuje všechno, co vám nezapadá do té vaší hrdličkovské představy vztahů," rozhodila Pansy rukama. „A je vás tak jednoduché popichovat! Chováte se, jako kdyby byl sex mimo vztah něco hrozného. No tak, spíte spolu vůbec, že jste tak prudérní?"