Jen strach a sobectví

Kapitola 43 - Dívčí válka

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi ksakru tak hysterická?" vrazil Draco do společenské místnosti. Ta byla výjimečně plná, protože hadi byli ochotní riskovat i vlastní životy jen aby viděli, jak se blonďatí sourozenci proklejí. Zatímco rázoval ke své sestře, provázely ho desítky pohledů.

Ava, do té chvíle tiše sedící v křesle a pohledem vraždící ryby za oknem, prudce zvedla hlavu. S ledovým klidem upřela na Draca chladný pohled: „Co myslíš tím hysterická?"

Primus strnul uprostřed kroku a šokovaně vytřeštil oči: „Co tím myslím?! Co asi?! Kvůli tobě na mě nejdřív vřískal otec, pak se do mě navážel Avery, a nakonec na mě vřeštěl Yaxley! Schytal jsem to místo tebe, když sis po té své scéně odkráčela do sklepení!"

„Já jsem nepředvedla žádnou scénu, pouze jsem Yaxleymu dala najevo, že tohle chování je nepřijatelné."

„Nepřijatelné? Vždyť o nic nešlo! Merline, jenom tě plácl přes zadek! Vždyť to dělá každý chlap, já nevím, co tak řešíš!"

Ava se na setinku vteřiny zarazila, protože si všimla, že Astorie vstala z křesla. Zatímco se Greengrassová se zlomyslným šklebem plížila společenskou místností, Ava se jala odpovědět, aby si jí Draco náhodou nevšiml. Netušila, o co jí jde, ale opravdu ji to zajímalo.

„To, že to dělá každý, nic nemění na tom, že je to nechutné, nepříjemné a ponižující," založila si ruce na hrudi. „Jakože jo, pokud je večírek a já o někoho projevím zájem, tak klidně dvakrát. Nebo když je to partner. Ale takhle na veřejnosti? Co jako čekal, že udělám? Ať si to svoje ubohé ego honí někde jinde! Já fakt nepotřebuju, aby..."

V tu chvíli umlkla, protože Astorie se zezadu připlížila až k Dracovi a plácla ho přes zadek. Draco vykvikl, předvedl otočku a propálil škodolibě se šklebící brunetku vzteklým pohledem: „Co si kurva myslíš, že děláš, Greengrassová?!"

„Nebuď tak hysterický, pro Merlina," ostentativně zakoulela očima. „Vždyť jsem tě jenom plácla přes zadek, o nic přece nejde."

Draco se nejdřív chystal něco vypálit, pak ale pusu zase zaklapl. Znovu ji otevřel, a zase zaklapl. Pohledem zaletěl k Avě. Ta pozvedla obočí a významně se zeptala: „Je ti to příjemné?"

„To je něco jiného!" zaprskal. „Holky tohle nedělají!"

„Neděláme, protože nejsme taková hovada jako vy," založila si Astorie ruce na hrudi.

„Moc to řešíte," nechal se důležitě slyšet Blaise. „Všichni víme, že umíte být přecitlivělé. Děláte ze smrtipláště mozkomora, tak jako... Uáá! Do hajzlu, Parkinsonová!"

„Co řešíš?" pronesla přehnaně otráveně Pansy. „Seš nějaký přecitlivělý, vždyť jsem tě jenom plácla po zadku! Merline..."

Ava se škodolibě uculila. Tady se začínalo rýsovat něco velmi zajímavého.

...

Draco si vyměnil napjatý pohled se Zabinim. Chystali se jenom zamířit na snídani, ale připadali si, jako kdyby měli v plánu vykrást Gringottovu banku. Už dobré tři týdny nemohli v klidu projít společenskou místností. Vždycky se nějakou dobu nic nedělo, a až si začínali naivně myslet, že to martýrium snad už mohlo skončit, tak ně ty slepice zase naletěly.

Nevěřil, že by mohl být takhle zoufalý kvůli bandě pitomých holek. Jenomže měl zadek samou modřinu a byl přesvědčený, že obtisk Pansyiných nehtů mu na té levé půlce už zůstane. Kdykoli kolem nějaké z nich procházel, poskakoval při sebemenším náznaku, že by se snad mohly pohnout směrem k němu. Nebyl ani zdaleka jediný, v poslední době podobně nadskakovala naprostá většina hadů od čtvrtého ročníku výš. Zejména Zabini na tom byl stejně blbě jako on, zato ten zpropadený Nott se skvěle bavil. Toho totiž holky nechávaly na pokoji. Draco byl dokonce tak zoufalý, že už párkrát zalitoval, že si z Notta dřív nevzal příklad. Tohle bylo opravdu k zbláznění. Vždycky se cítil jako nahý, jako kdyby nebyl víc než chodící prdel. A ten jejich smích, když se klidil z dosahu! A hvízdání, zatímco se snažil nepovšimnut vyplížit ze sklepení! Jako kdyby to nestačilo, ta pitomá Greengrassová to včera večer dotáhla na úplně novou úroveň. Přede všemi ho chytila za rozkrok. Bylo to tak ponižující!