Jen strach a sobectví

Kapitola 63 - Zázračná odpornost I.

„Všechno," zavrčel rozladěně Snape.

„Vždyť je to odporné!" zaskuhral Draco.

„A co jsi čekal? Dýňový džus? Vypij to!"

Tentokrát se ozvalo tiché zakňourání a o chvíli později jakési dávivé zvuky.

„Tak už to vypij, pro Salazara! Nebo tě tu nechám!"

„Já nemůžu za to, že se mi z toho zvedá žaludek! Nemáš něco...?"

„Nemám. Dochází mi trpělivost, Draco."

„Draco," ozvala se mírně lady Malfoyová. „Severus dělá, co může. A víš přece, že chuť lektvaru nejde ovlivnit bez toho, abys ovlivnil jeho účinky. Když to vypiješ, udělá se ti líp."

Draco cosi nanejvýš nespokojeně zabručel, ale soudě dle dávivých zvuků se znovu pustil do boje s obsahem lahvičky.

Ava zavřela oči ještě pevněji a kontrolované nádechy a výdechy ještě prodloužila. I když Dracovi rozuměla, nestála o to, aby se jí znovu udělalo nevolno. Sama se dvakrát málem pozvracela, než se jí podařilo tu jedovatě žlutou tekutinu vypít, a to jí bohatě stačilo. Navíc měla pořád knedlík v krku, takže měla pocit, že stačí opravdu málo, aby se nevolnost vrátila.

„Už bude dobře, drahoušku," pronesla povzbudivě lady Malfoyová, když se Draco konečně přestal kuckat.

Ten něco tiše zamrmlal, načež Snape ucedil: „Budu předstírat, že jsi to nikdy neřekl. Malfoyová?"

Ava neochotně pootevřela oči: „Ano, pane profesore?"

„Můžete vstát?"

„Asi ano," nejistě protáhla, zhluboka se nadechla a začala se drápat na nohy. Už si myslela, že má vyhráno, když se s ní svět znovu zatočil. Ava zavrávorala, k pádu naštěstí nedošlo. Snape ji pevně držel za paži.

„Posaďte se," nasměroval ji zpátky do křesla. „Odvedu Draca a vrátím se pro vás."

„Ne, to je v pořádku, zvládnu..."

„Já se vás neptám," zasyčel. „Když už se s vámi musím obtěžovat, budete mě poslouchat, rozuměla jste mi?"

„Jistě. Omlouvám se," zašeptala.

Snape jí už víc pozornosti nevěnoval, pouze štěkl na Draca: „Jdeme."

„Hej! Jak je možné, že já musím jít, a ona...!"

„Ještě slovo, a použiji na tebe Silencio."

„Počkej, Severusi," vložila se do toho lady Malfoyová. Ava zvědavě pootevřela oko. „Tady máš, Draco," podávala mu svou hůlku. „Já vím, že není tvoje, ale..."

„Skvělé," skočil jí Snape jedovatě do řeči. „Poděkuj své matce a jdeme."

„Děkuju," kuňkl vyjevený Draco. Snape mezitím vyrázoval na chodbu.

„Postačí, než získáš zpátky tu svou," dodala rychle Narcissa a vtiskla svému synovi letmý polibek na tvář. „Už běž, a dávej na sebe pozor, drahoušku."

Draco pouze přikývl a vyběhl za lektvaristou, který už mohl být klidně v půli cesty k letaxovému krbu. Ava znovu zavřela oči. Snape se někdy pohyboval vážně podivně. Tišeji a rychleji, než by u živého člověka mělo být možné.

V tu chvíli ji napadla kacířská myšlenka. Co když Snape vůbec živý není? Množství projevovaných emocí by tomu odpovídalo.

Zděšeně sebou škubla. Zrovna, když se mimoděk uculila představě, že by Snape mohl být upír, ucítila dotek na ruce.