Jen strach a sobectví

Kapitola 34 - K dispozici

Ava s Dracem zděšeně strnuli na prahu salonku, do něhož se s patřičným předstihem dostavili na smrtijedskou schůzi. Scéna, která se před nimi odehrávala, byla bizarní, ale zároveň vlastně naprosto normální. Což neměnilo nic na tom, že ani v nejmenším netušili, na co se to dívají.

Téměř všichni přítomní Smrtijedi se krčili pod stolem či za nějakým nábytkem, jelikož Bellatrix zuřivě metala kletby po svém manželovi, který se jí ne zrovna úspěšně snažil bránit. Jediný, kdo zůstal sedět na svém místě, byl temný Mistr lektvarů. Nezaujatě kroužil červeným vínem ve své sklenici a nevypadal, že by ho probíhající pokus o bestiální vraždu jakkoli vyváděl z míry.

Z Bellina vřeštění se jim povedlo pochytit pouze to, že by se měli tvářit jako mouchy na zdi. Ve chvíli, kdy se jim na hlavy sesypala omítka starobylého sídla, popadla Ava svého bratra za ruku a rychle s ním smýkla alespoň za nejbližší květináč.

„Co se to děje?" zašeptala, když se přikrčila za jeho zády a mezi listy jakési velké kytky opatrně nakukovala, jestli není třeba vytvořit štít.

„Vypadám, že to vím?" střelil po ní pohledem. „Celou dobu tvrdím, že je šílená. Jednou jí přeskočí úplně a všechny nás zabije."

„Mám pocit, že to bude dneska," zamumlala a s kníknutím se skrčila ještě o něco víc, když sotva metr od nich proletěl rudý záblesk.

Ani jeden z nich nevěřil, že je to pravda, ale Pána zla, který se zastavil na prahu, viděli k smrti rádi.

„Bellatrix," zasyčel tak tiše, že ho sami málem přeslechli.

Ne však oslovená, která ve vteřině strnula a klesla na kolena: „Můj pane."

„Pověz mi," protáhl nebezpečným tónem a pomalu vykročil k rozcuchané ženě, „proč nejsou všichni na svých místech?"

„Protože se bojí," zaprskala opovržlivě.

„Ano, to vidím," sjel rudýma očima celý sál.

Zpod stolu začali vylézat první Smrtijedi, takže Ava s Dracem neváhali. Využili toho, že se pozornost Pána zla stočila k Červíčkovi, který se do té chvíle ukrýval pod kobercem v podobě krysy, a spěšně přeběhli ke svým místům. Upřený pohled svého kolejního ředitele se snažili ze všech sil ignorovat.

Zatímco se židle kolem stolu plnily, Temný pán přikročil k Bellatrix a položil velice jednoduchou otázku: „Proč?"

„Protože strká nos do věcí, do kterých mu nic není," zavrčela a střelila po svém manželovi pohledem, přičemž si demonstrativně popotáhla dekolt.

„Máš štěstí, že mám dnes dobrou náladu," protáhl Pán zla. „Příště bych nemusel být tak shovívavý."

„Omlouvám se, můj pane," zašeptala kajícně Bellatrix. To už však bosý muž mířil ke svému místu v čele stolu. Skřítek, který mu naléval červené víno, zmizel doslova na poslední chvíli.

„Mám pocit, že by vám neuškodilo procvičit se v boji," pronesl jedovatě. „Nyní to však nechme stranou, máme zde záležitost, kterou je třeba patřičně... oslavit."

Mezi Smrtijedy to tiše zašumělo. Zatímco Ava se kradmo rozhlížela kolem, Dracův pohled se zastavil na výstřihu jeho tety. Pochopitelně ho ani v nejmenším nezaujal Bellin charakter, jeho pozornost upoutal jasně zřetelný otisk zubů, látkou zakrytý jen způli. V tu chvíli mu konečně došlo, o co se pravděpodobně jednalo. V duchu se však zařekl, že od něj se to matka nedozví. Ostatně, nejbezpečnější bude tvářit se, že vůbec o ničem neví.