Jen strach a sobectví

Kapitola 36 - S patřičným respektem

Nasupený blonďák nespokojeně přehraboval vidličkou svou večeři. Lososa s houbovou omáčkou za normálních okolností zbožňoval, což byl také důvod, proč měli posledního srpna k jídlu právě tohle, ale toho večera jednoduše nedokázal pozřít ani sousto.

Prvním důvodem byl žaludek stažený nervozitou. Už druhého dne začínal nový věk Bradavic, jak jejich sedmý ročník před dvěma dny nazval opilý Zabini. Sám sobě musel Draco chtě nechtě přiznat, že se vším, co se kolem dělo, měl z tohohle nového věku jednoduše strach. Severusovi měli být s Avou už nějakou dobu k dispozici, ale od onoho večera se jim lektvarista neozval. Carrowovi se při poslední schůzi nechali slyšet, že budou učit striktně podle smrtijedských zásad, což ho děsilo málem k smrti. A do toho zbytek školy. Sice měli výsadní postavení primusů a Smrtijedů, a navíc byli pod ochranou nového ředitele, ale copak to Nebelvíry zastaví, když se budou chtít mstít?

Jako kdyby nestačily všechny potíže, které je čekaly ve škole, samotný večer probíhal naprosto otřesně. Každoročně se s rodinou scházeli u velkolepé večeře na rozloučenou a minulé léto byl naštvaný, že nekonala, ale v tu chvíli by se bez ní velmi rád obešel.

U stolu se totiž sešel neobvykle velký počet rodinných příslušníků. Mimo něj, matky, Avy a otce se přidala také babička s dědou a Bellatrix s manželem. V malém salonku panovala tíživá atmosféra už jenom proto, že to nebyla hlavní jídelna Malfoy Manor, a vysoký počet lidí tomu nepomáhal. Draco se cítil podivně stísněně, jako kdyby se na něj všichni lepili a on se nemohl pořádně nadechnout.

„Takový nevděk," ozvala se do napjatého ticha babička Malfoyová. „Člověk jí naservíruje to nejlepší jídlo, a ona se v tom jenom přehrabuje!"

Draco mimoděk zaskřípal zuby. Kdyby mu někdo řekl před rokem, že mu budou vadit tyhle narážky mířené na Avu, proklel by ho do nejhlubšího pekla. Jenomže za rok se změnilo mnohé a on měl neodolatelnou chuť své babičce něco říct.

A po Bellatrix rovnou něco hodit, i když by se to pravděpodobně rovnalo sebevraždě. Ta totiž s poznámkami odmítala zůstat pozadu.

„Vždyť co jsme taky měli čekat," odfrkla si. „Kdyby se Luciusovi nerozjely nohy, tahle chyba by tu vůbec nemusela otravovat vzduch."

Zatímco Lorettu musel Abraxas klidnit, aby na Bellatrix nevyslala kletbu, Narcissa se již po několikáté své sestře pokusila domluvit. Lucius, který si pouze dolil whiskey, nevypadal, že by svému okolí věnoval pozornost. Draco se však zaměřil na Avu. Copak nikdo neviděl, jak byla zelená? Ano, všimla si toho jeho matka, ale té Ava statečně tvrdila, že se nic neděje. On přitom moc dobře věděl, že celý den proležela se záchvatem migrény. Vždyť ho také parádně vyděsila, když zjistil, že nemůže pořádně mluvit. Měla jeho obdiv, když se přece jen dokázala zvednout a zmátořit se natolik, aby se dostavila na večeři. Zasloužila by si Merlinův řád, a ne ty poznámky, které musela celý večer snášet! Mívat migrény jako ona, pravděpodobně by si rovnou poslal Avadu do hrudi. Vždyť při obyčejné bolesti hlavy měl pocit, že musí co nevidět umřít, a tohle? To by jednoduše nepřežil.

Večere nějakou chvíli pokračovala v napjatém tichu. Draco však neměl naivní představy, že by to snad mohlo vydržet. Frustrovaně zachrčel, když se opět ozvala jeho babička, kritický pohled upřený na Avu: „Přestaň se takhle hrbit, mladá dámo! Copak nevíš, jak je to nevhodné?"

Draco upřeně pozoroval, jak se Ava, do té chvíle schoulená na židli, zakousla do rtu a nějakým zázrakem se opravdu narovnala. Jen na setinku vteřiny k němu zabloudila očima, než pohled zase sklopila do talíře, ale i z té kratičké chvilky mu bylo jasné, že by nejraději někam utekla.