Jen strach a sobectví

Kapitola 19 - Proveditelnější plán

Draco, napjatý jako struna, vyčkával schovaný v chodbě přímo nad Křiklanovým kabinetem. V rukou opatrně držel láhev drahé brandy, do níž s Nottem předchozího večera přimíchali jed, který ukradl svému kmotrovi. Nedělal si naděje, že si Severus ztráty lahvičky s jedem nikdy nevšimne, ale jakmile se té láhve zbaví, už mu nic nedokáže.

Málem vyletěl z kůže, když se ozvalo tiché syknutí. Naštěstí to byl jen Zabini, který se vynořil zpoza rohu, aby lahev převzal. Jako člen Křikova podělaného klubu ji mohl nejsnáze pronést dovnitř, avšak shodli se, že je hloupost, aby ji s sebou přinesl hned při příchodu. Aby tedy Křiklan nevěděl, od koho láhev dostal, měl ji Zabini nenápadně přiřadit k ostatním dárkům až ve chvíli, kdy bude večírek v plném proudu. A v případě, že by si ho někdo všiml, udělat hlasitý bordel kolem toho, že ji našel na chodbě a jestli někdo neví, kdo ji tam dal.

„Nejradši bych se toho sám napil," zabručel Blaise, když si láhev převzal. „Tohle je snad nejhorší večírek, na kterém jsem kdy byl."

„No jasně, ty chudáčku. Hlavně udělej, co se po tobě chce."

„Ty abys jednou neprudil," zahučel Zabini. „Člověk se pro tebe obětuje, nepředstírá, že se načichal výparů a nemůže se dostavit, a ty máš ještě debilní komentáře, čím jsem si tohle zasloužil..."

S očima navrch hlavy a lahví v ruce se Zabini otočil na patě a zamířil zpátky ke Křiklanovu kabinetu. Draco se pro sebe zašklebil a vyrazil do sklepení. Ke své smůle však neušel ani deset kroků, když se před ním objevil ten ohavný smeták, co se tvářil, že je kočka. Zděšeně strnul, bylo po deváté a jestli tu byla paní Norrisová...

Bolestivě vyjekl, když ho někdo popadl za ucho.

„Co tu děláš? Copak nevíš, že je po večerce?" zasyčel Filch.

„Okamžitě mě pusťte!"

„Ne, dokud mi neřekneš, proč by ses měl po večerce potulovat mimo svou kolej."

„Jsem pozvaný na večírek profesora Křiklana!" plácl Draco první pitomost, která ho napadla.

„Ten ale začal už před dvěma hodinami," pronesl Filch hlasem, který se přímo třásl vzrušením. Dracovi z toho přeběhl mráz po zádech. Všichni věděli, že Filch by velice rád studenty znovu věšel za palce ve sklepení.

„Zdržel jsem se," ucedil. „Potřeboval jsem dokončil úkol. Proto jsem se sem vypravil později. Tak mě, sakra, pusťte, vy motáku ohavná!"

„V žádném případě, půjdeme se zeptat profesora Křiklana, co na to říká," prohlásil zlomyslně Filch a škubl s ním tak prudce, že Draco bolestivě zakňoural.

Hned na to mu však ucho, za které ho školník tak nedůstojně vlekl, přestalo dělat starosti. Na Křiklanově večírku měl být i Severus!

Cítil, jak ztratil při nejmenším dva odstíny, když zjistil, že spolu s Křiklanem, ke kterému ho Filch táhl, stojí nejen Severus, ale i Potter, a s Láskorádovou navrch. Krucinál, musel mu zdrhnout! Ten Severusův pohled se mu vůbec nezamlouval. Pro jednou doufal, že dostane školní trest, aby ho využil ho jako záminku prchnout.

„Pane profesore," zasípěl Filch, jemuž se třásly tváře a ve vyvalených očích mu planulo umanuté světlo fanatického strážce školního řádu, „tohohle kluka jsem načapal, jak se potuluje nahoře v chodbě. Tvrdí, že jste ho pozval na večírek a že se zdržel, takže se sem vypravil pozdě. Opravdu jste mu poslal pozvánku?"

Draco v duchu toho ohavného pitomce proklel do nejhlubšího pekla. Co teď? Jak se dostat pryč? V mžiku se rozhodl využít té nejjednodušší možné výmluvy, která se nabízela, a dostatečně rozzuřeně se vymanil z Filchova sevření.