Jen strach a sobectví

Kapitola 28 - Místa u stolu

Draco sebou poděšeně škubnul a instinktivně hrábnul po hůlce, když se prudce rozrazily dveře. Sotva zaregistroval, kdo mu to vtrhl do pokoje, překvapeně heknul. Jeho matka v dlouhé noční košili ho prudce objala.

„Drahoušku," vydechla roztřeseně, „tolik jsem se o tebe bála! Jsi v pořádku? Není ti nic?"

„Nic mi není, mami," zašeptal a váhavě jí objetí oplatil. Dlouze, úlevně vydechl. Vůbec netušil, jak moc tohle potřeboval.

S pocitem, že se snad nikdy nepřestane třást, zabořil obličej do matčina ramene. Zatímco jej lehce hladila po vlasech, konečně si dovolil vybavit si nedávné události. Útok na Bradavice, Brumbálovu smrt, následnou schůzi Smrtijedů, na které se jen zázrakem nekonala jeho a Avina poprava. Ze salonu byli propuštěni sotva před pár minutami.

Pán zla byl po celou dobu v děsivě dobrém rozpoložení. Draco byl vystrašený k smrti, když zaujatě poslouchal jeho popis pokusů o vraždu Albuse Brumbála a snah opravit rozplývavou skříň. Zatrnulo mu, když se na konci vyjádřil, že je přece jenom zklamán, že ředitele nezabil on, ale žádný zelený záblesk ho do hrudi nezasáhl. Nevěřil vlastnímu štěstí.

„Řekni mi, že mi tě nevezme," zašeptala roztřeseně lady Malfoyová.

Draco nepatrně zakroutil hlavou: „Ne, asi... asi ne."

Narcissa dlouze vydechla a sevřela ho ještě pevněji v křečovitém objetí. I když se všemi silami snažila nedat nic najevo, bylo zřejmé, že nemá daleko k slzám.

„Jak to probíhalo? Co ti řekl, drahoušku?"

„Byl v dobré náladě," začal tiše Draco, aniž by svou matku pustil. „Brumbálova smrt ho potěšila. To, že ho zabil, Severus, už tak..."

„Brumbála zabil Severus?" vydechla překvapeně.

Draco konečně zvedl hlavu z jejího ramene: „Jo. Říkal, že se mu chtěl pomstít za ty roky, co musel předstírat, že je s Řádem. Pána zla nebyl úplně nadšený, ale na druhou stranu ho potěšilo, že Brumbál před smrtí zjistil, že mu Severus nebyl věrný. Každopádně, dostali jsme místa u stolu."

Lady Malfoyová nevěřícně vykulila oči: „Ale vždyť... to je skvělé, drahoušku! To znamená, že budeš v bezpečí, Merline, děkuji! Místo koho?"

„Místo Hawkinse a Suttona."

Moc dobře si uvědomoval, že je to nebývalý úspěch, byli zdaleka nejmladší, kdo se ke stolu dostal. Pro tu chvíli byli s Avou v bezpečí.

Nepatrně se zamračil. Neměl by náhodou zkontrolovat, jak na tom je?

„Musíš být unavený, drahoušku," strhla Narcissa jeho pozornost zpět na sebe, když ho něžně pohladila po tváři. „Běž spát, ano? Ráno mi všechno povíš. Jsem na tebe pyšná," vtiskla mu lehounkou pusu na čelo, „a mám tě moc, moc ráda."

„Já tebe taky, mami," zamumlal. „Dobrou noc."

„Dobrou noc, Draco," vydechla. Na moment zaváhala, ale poté svého milovaného syna ještě jednou pevně objala. Vždyť o něj málem přišla! Nakonec jej však pustila a zamířila zpět do ložnice, aby konečně mohla dát průchod nekonečné úlevě.

Draco zůstal přešlapovat za dveřmi svého pokoje. Řešil přímo Hamletovské dilema – jít či nejít za Avou? A proč měl vlastně potřebu ji kontrolovat?

Rázně zatřepal hlavou. Přece moc dobře věděl proč, už od té doby, co ho sejmul Potter. Pomohla mu, zvykl si na ni... prostě celá ta sourozenecká věc.