Jen strach a sobectví

Kapitola 48 - Parchant

„Pansy s náma zase nejde?" zamračil se Blaise, když se Ava, Millicent a Daphne vynořily z chodby vedoucí k dívčím ložnicím.

„Ne-e," zakroutila Daphne hlavou. „Odešla už před půl hodinou. A pořád s námi nemluví!"

„Nemluví ani se mnou," zabručel Zabini. „Já se z ní jednou zblázním... a z tebe taky, Malfoyi!"

„Já nemůžu za to, že jí přeskočilo," ohradil se Draco. „Dost důrazně jsem Pansy vysvětloval, že spolu nechodíme a chodit nebudeme. Několikrát! To, že jsem teď s Howellovou, není její věc, nijak se jí to netýká. Nepodvedl jsem ji, tak nevím, co jí hrabe!"

„To neví nikdo," zamumlala polohlasně Millicent.

Ava pouze souhlasně přitakala. Od Blaiseovy oslavy uplynul týden a s Parkinsonovou jednoduše nebylo k vydržení. Jakmile zjistila, že si Draco začal s Howellovou, předvedla tak hysterické divadlo, že se Blaise už pomalu zvedal, aby přivedl lékouzelnici. Pansyiným vzteklým odchodem do ložnic to však neskončilo, na její místo nastoupila Astorie Greengrassová a začala vřískat na svou někdejší kamarádku. Ač byla oproti Pansy mnohem umírněnější, stále předvedla úctyhodný výstup. Howellová jí totiž tvrdila, že Draca nenávidí stejně jako ona, a Greengrassová se pochopitelně cítila ukřivděná. Trojlístek výstupů zakončila sama Howellová, která obvinila celý Zmijozel, že jí nikdo nepřeje štěstí, a poté Draca odvlekla kamsi mimo kolej.

„Kašleme na Pansy a pojďme na snídani," nadhodil Theo. „Je to její boj, ať si dělá, co uzná za vhodné."

„Souhlasím," ozvala se Ava. „Parkinsonová není nesvéprávná. Asi. Jdeme jíst!" vykročila, aby se nenápadně prodrala do čela skupinky co nejblíž Theovi. Málem se roztekla štěstím, když se na ni pousmál a zařadil se po jejím boku.

Nepatrný úsměv a dobrá nálada nezmizely ani při snídani. Chmurná, stísněná atmosféra jako by se jí vůbec netýkala, dokonce i tu kašovitou ohavnost do sebe dostala s menším odporem než obvykle. Navíc k nebelvírskému stolu neletěl ani jeden Cruciatus, takže optimisticky předpokládala, že její dobrou náladu alespoň pro ten den nemůže nic zkazit.

Že se mýlila, zjistila hned, jakmile vešli do učebny přeměňování. Pansy totiž seděla na jejím místě a mračila se na celý svět. Ava už se nadechovala, že ji ze svého místa vyrazí, když Zabini polohlasně zavelel: „Pro lásku velkého Merlina, mlčte, vy dva! Já to s ní vyřeším."

Draco pouze cosi uraženě zamumlal a zamířil ke svému stolu. Zato Ava se na svého spolužáka zaškaredila: „Sedí mi na místě!"

„Tak si pro jednou sedni za Malfoyem," zaúpěl Blaise. „Nebo k Bulstrodeový, ta taky sedí sama. Anebo třeba za Nottem, ten si s tebou sedne rád, že?"

„Co?" vykulil Theo oči. „No, jo! Jasně. Klidně můžeš za mnou."

Ava už se chystala nadšeně přitakat, když si uvědomila drobný zádrhel: „Ale to bych zase musela odsunout Daph."

„Salazare!" zavyl Blaise. „Prostě si nějak sedněte, u Merlinovy chlupatý prdele!"

„Já si sednu za Millicent," oznámila z ničeho nic Daphne. „A Ava si sedne k Theovi, protože než jste se domluvili, Draco už stihl zabrat celou lavici."

„Skvělé, vyřešeno. Tak jdeme, než se tu objeví McGonagallová!" zabrblal Blaise a popostrčil Avu k lavicím. Ta se usadila v okamžiku, kdy se otevřely dveře a objevila se v nich přísná profesorka. S Theem po své levici si vyměnila úlevný pohled. Smrtijedi nebo ne, Minerva McGonagallová nedělala výjimky, a kdyby nebyli na svých místech, byl by z toho určitě nějaký ten školní trest.