Jen strach a sobectví

Kapitola 65 - Zázračná odpornost III.

„Avo! Merline, díky! Tolik jsme se o vás báli!" vychrlila Daphne, sotva se ukázali v jejich soukromé společenské místnosti, a skočila jí kolem krku. Nebýt Thea, který něco takového čekal a zachytil je, válely by se na schodech.

„U Merlina, Daph!" ozval se Zabini. „Blázníš? Takhle ji přepadnout, chudinu?"

„Promiň," kuňkla Daphne. „Mně se jenom strašně ulevilo, že jsi v pořádku!"

„A vypadáš i docela živě," pronesla uznale Millicent. „Tátovi trvalo týden, než se vzpamatoval. To má Snape nějaký tekutý zázrak, nebo co?"

„Tak nějak," přikývla. „Draco tady ještě nebyl?"

„Ne, ještě ne," zakroutila Daphne hlavou. „Pansy ho šla před chvílí zkontrolovat, ale nepustil ji dovnitř!"

„Normálně mě poslal do prdele," ucedila Parkinsonová. „To mám za to, že jsem měla starost."

Ava to přešla bez komentáře. Neměla nejmenší chuť se s ní dohadovat, takže raději zamířila zpět do chlapecké věže. Theo však zůstal ve společenské místnosti. Vroucně doufala, že proto, aby jí připravil něco proti bolesti. Začínala mít obavy, aby ta bolest hlavy nakonec nepřerostla v migrénu.

„Draco?" zaklepala na dveře na třetím patře.

„Řekl jsem, abys táhla do háje!"

„Pansy do háje táhla, tady je Ava," zakoulela očima. Vzápětí toho zalitovala, když se ostře ozvala jinak tupá bolest.

Chvíli trvalo, než zaslechla cvaknutí zámku.

„Vypadáš hrozně," konstatovala, sotva bratra uviděla.

Podezřele nazelenalý, rozcuchaný, mírně shrbený Draco s pytli pod očima, které mohly hravě konkurovat těm jejím, ji sjel zkoumavým pohledem.

„Zato ty vypadáš nějak dobře," podezřívavě ucedil. „Severus ti dal nějaký lektvar?"

„Jenom ten, co tobě. Ale Theo mi večer přinesl trochu Uklidňujícího lektvaru a Bezesného spánku. A dal mi kus čokolády."

„A to nemohl něco přinést i mně?"

„Proč by to dělal? Podle toho, co říkal, jsi dal všem dost jasně najevo, že tě mají nechat být."

„Hmpf," odfrkl si. „A jak se vůbec dostal do dívčí věže?"

„Nedostal, spala jsem u něj."

Draco se prudce narovnal: „Ty jsi u něj spala? Vždyť jste spolu sotva dva měsíce!"

„A co je ti do toho? Ne, mlč," gestem ho zadržela. „Teď to řešit nebudeme. Pojď se nasnídat, vypadáš opravdu příšerně."

„Máš nějakou starost, ne?"

„Tvoje máma mě poprosila, abych na tebe dávala pozor. Tvoje máma je úžasná žena a já ji nehodlám zklamat. Takže běž dolů, nebo tě tam odvleču."

Draco po ní loupl nepěkným pohledem, ale přece jenom za sebou zavřel dveře a zamířil dolů. Ava sama nad sebou uznale protáhla obličej. Zdálo se, že na zmínku o své matce zabírá.

„Tady ten Snapeův zázrak nezabral tak zázračně."

„Už jsem ti dneska říkal, abys táhla do hajzlu!" zavřískal Draco ještě dřív, než Ava vůbec stihla vyvrátit oči.

„Hej, Pans," houkl na černovlasou prefektu Blaise, „nech si to, ano? Nikdo na to teď není zvědavý."

„Tak si vyliž! Já tady vůbec nemusím být!"