Jen strach a sobectví

Kapitola 58 - Černá pečeť

S nechutí, která při každém jídle dosahovala zcela nových rozměrů, Draco pozoroval, jak kašovitá směs, která byla opět jeho snídaní, pomalu ztéká ze lžíce, až nakonec s plesknutím spadla zpět do misky. V duchu děkoval Merlinovi, že ve Zmijozelské věži měli plno jídla. Opravdového, poživatelného jídla, které nevypadalo, jako kdyby ho už někdo jednou snědl. V duchu blahořečil své matce, která ho pravidelně zásobovala už od chvíle, kdy se dozvěděla, co ho Severus nutí jíst.

Raději však pozoroval ten hnus než Avu s Nottem. Když už ho měly bolet zuby, tak z čokolády a jiných sladkostí. Ti dva seděli na protější straně stolu, naštěstí tak daleko od něho, jak to jen v rámci jejich skupinky šlo. Nalepení na sebe byli tak, že to vypadalo, jako kdyby se neměli už nikdy odlepit, a culili se na sebe bez sebemenšího zájmu o své okolí. Jejich štěstí bylo sice na nervy lezoucí, ani zdaleka nebyl jediný, kdo nad nimi vyvracel oči, ale chtě nechtě musel uznat, že jsou snesitelnější, než když si Nott začal s Greengrassovou. Na druhou stranu, ta byla nesnesitelná místo Avy. Pořád se nad nimi rozplývala a všechny otravovala s tím, aby se podívali, jak strašně moc jim to spolu sluší. Byl k smrti vděčný, že se mu většinou dařilo vecpat se mezi Goylea a Zabiniho, a tudíž to alespoň při jídle schytával někdo jiný.

Což se ani v nejmenším nelíbilo Amandě, která pořád ještě nepochopila, že si má dát odchod, a opět se k němu blížila. Draco zmučeně zavyl a složil hlavu do dlaní. Krucinál, proč si musel začínat zrovna s ní? Sex nestál za nic, pořád se na něho věšela, z toho vysokofrekvenčního hlasu mu pískalo v uších, mluvit se s ní nedalo snad o ničem a navrch tu byla mladší Greengrassová, která mu neodpustila, že jí přebral kamarádku, a byla tak nesnesitelnější než kdy dřív.

„Co zas?" zahučel, když se k němu Howellová přiblížila. Už od pohledu na ni měl chuť začít mlátit hlavou do stolu.

„Nebudeš mít dneska po vyučování čas?" nadhodila a začala si na prst namotávat pramínek vlasů, přičemž se rádoby svůdně kroutila. „Potřebovala bych pomoct s úkolem na lektvary, a ty jsi v nich ze všech nejlepší. U tebe v ložnici určitě bude na učení klid. A určitě i na něco jiného než na učení."

„Budu blejt, velkej Merline," pronesl polohlasně Zabini.

Draco ho z vysoka ignoroval a podrážděně probodl Howellovou pohledem: „Moje ložnice je moje, a do té mi nikdo nepoleze. A pokud chceš pomoc s lektvary, řekni si Nottovi, já nemám čas."

Amanda nasadila plačtivý výraz a dupla nohou: „Ale Notta má tvoje sestra! A já chci tebe!"

„A já chci, abys mi dala konečně pokoj," odsekl jedovatě. „Takže zmiz, nebo řeknu Snapeovi, že při lektvarech podvádíš."

Howellová povážlivě zesinala: „Ale... Ale to bys přece...!"

„Padej!" vyštěkl. V tu chvíli Howellová vypadala, že začne brečet. K jeho nezměrné úlevě se naštěstí otočila na patě a utekla si fňukat za některou ze svých kamarádek.

„Taky bys na ni mohl být milejší," ozvala se Ava. „Líbíš se jí a očividně tě má ráda. To by tě zabilo, kdyby ses choval jako normální člověk?"

„Nepoučuj," odsekl. „Vždyť je úplně pitomá!"

„Tak se s ní aspoň pořádně rozejdi a přestaň ji takhle trápit."

„Můžu já za to, že ještě nepochopila, že jsem ji poslal k vodě už dávno?" ohradil se.

„Ano," odsekla Ava. Nadcházející sourozeneckou hádku naštěstí přerušil přílet několika poštovních sov. Již tradičně mířily pouze ke zmijozelskému stolu, zatímco od zbývajících dvou se ozývalo tiché, nespokojené mumlání.