Jen strach a sobectví

Kapitola 42 - Gentlemani, whiskey a brnění

„Máš překrásné oči."

„Mm-hmm..."

„Ta barva... jsou jako led."

„Já vím."

„Vypadáš jako bohyně."

„Díky."

„A náhodou bys mě nechtěla doprovodit do ložnice? Zažila bys něco, co ještě nikdy v životě."

Ava podrážděně zakoulela svýma překrásnýma ledovýma očima. Podobných nabídek dostala za večer už několik, a přiopilý Harris jí připadal stejně nechutný jako všichni ostatní. I když mu sloužilo k dobru, že se na rozdíl od toho zbytku alespoň nějakou chvíli pokoušel o konverzaci a pár komplimentů, nic to neměnilo na tom, že ho Ava do ložnice doprovodit nehodlala. Veškerý pánský doprovod s klidným srdcem plánovala přenechat oslavenkyni.

„Náhodou nechci," odvětila bez většího zájmu. „Hele, nic proti tobě, ale dneska prostě nemám náladu."

„Ale no ták," protáhl nespokojeně šesťácký prefekt a vzápětí nasadil svůdný úsměv: „Uvidíš, že tě do nálady dostanu."

„Ne."

„Slibuju, že se ti to bude líbit."

„Řekla jsem ne."

„Ale..."

„Mám krámy," vytáhla už potřetí za večer nejlépe fungující výmluvu.

Harris se na okamžik zarazil, něco nesrozumitelného zablekotal a spěšně prchnul někam do davu. Ava si pouze otráveně povzdechla a zamířila pryč z improvizovaného tanečního parketu. Proč se ti kluci vždycky chovali, jako kdyby plivala oheň? Odmítala se tím však zabývat, to byl jejich problém, ne její. Místo toho uzmula další skleničku s whiskey, kterou plánovala ucucávat po zbytek večera, jelikož rozpitý alkohol byl poměrně dobrý důvod k odmítání tance. Což se hodilo, když už nějakou chvíli hrály pomalé písničky.

S úlevou zabrala jedno z křesel, v němž se usídlila a se sklenkou v ruce pozorovala okolí. Na okamžik zalitovala, že ty šaty na ramínka nakonec vrátila do skříně. Znamení zla by alespoň některé z těch otrapů odradilo. Jenomže v těch lehkých šatičkách by pravděpodobně umrzla, vzhledem k tomu, jaká zima byla ve sklepení. Což na rozdíl od Pansy, která kolem poletovala v šatech kratších než noční košile, odmítala riskovat. Bílý pletený rolák s dlouhým rukávem a károvaná sukně po kolena byly dle jejího vhodná volba, vzhledem k tomu, že neměla v plánu sbírat zářezy jako oslavenkyně. Anebo její bratr se Zabinim. Ti dva se pravděpodobně prali o titul největšího kurevníka.

Zatímco Pansy, Blaise a Draco byli někde se svými doprovody, Crabbe a Goyle už byli zpití tak, že to zalomili na jedné z pohovek. Millicent, kterou Parkinsonová čímsi urazila, odkráčela do ložnice, a Daphne s ní. Z jejích přátel už tedy zbýval pouze Theodor, kterého však v tom mumraji nemohla najít ani za nic. Celou dobu přibližně tušila, kde se pohybuje, ale ve chvíli, kdy se konečně odhodlala požádat ho o garde na zbytek večera, aby se s nikým dalším nemusela otravovat, jako kdyby se propadnul do země.

Nespokojeně zakroužila sklenicí a pohled upřela ven do jezera. Nejraději by se vytratila, ale to by znamenalo poslouchat, jak Millicent nadává na Pansy a Daphne jí přizvukuje. Ke klukům se schovat nemohla, protože byla nepěkně velká pravděpodobnost, že by viděla víc, než jí bylo milé, zejména, pokud ložnici zabral Draco. Tudíž nezbývalo, než se tvářit naštvaně a doufat, že tím všechny potenciální otrapy odradí. Za oknem navíc postřehla dva jezerní lidi, což se nestávalo často.

Byla jimi zaujatá natolik, že si vůbec nevšimla Notta, který se k ní proplétal. Takže když jí položil ruku na rameno, aby ji na sebe v tom hluku upozornil, zapištěla a úlekem mu chrstla celou sklenici whiskey přímo na košili.