Jen strach a sobectví

Kapitola 12 - Vybral si mě!

Zmijozelský prefekt seděl na židli v ponurém kabinetu svého kmotra a upřeně civěl do stolu, a stejně tak blondýnka po jeho boku. Severusovo předvolání bylo to poslední, po čem v sobotu toužil, ale copak bylo možné vůbec pomýšlet na to, že by toho netopýra neposlechl? V duchu si však představoval, jak svému kmotrovi vysílá do zad nějakou nepěknou kletbu. Za oslovení Malfoyovi, které použil před celou kolejí, si ji dle Dracova názoru rozhodně zasloužil.

Byl to sice teprve týden, co byli ve škole, ale už v tu chvíli bytostně nesnášel, když je někdo oslovoval takhle. Malfoyovi, sourozenci Malfoyovi... ne! On byl Malfoy, ona byla bastard, kterého mu pověsili na krk.

Zrovna ve chvíli, kdy ucítil, jak vzteky opět rudne ve tváři, k sobě jeho pozornost přitáhl Severus sedící za stolem, jenž se konečně uráčil promluvit: „Náš pán mne pověřil sledováním vašich pokroků. Předpokládá, že na setkáních, kterých se budu účastnit, podám vždy nejnovější zprávy. Tudíž by mne zajímalo, co jste prozatím udělali."

Draco se zarazil. Ksakru, vždyť byl teprve první týden září! Co asi měli stihnout?

Než se však stihl nadechnout a začít svou obhajobu, ujala se slova Ava: „Prozatím zjišťujeme, jakým způsobem..."

„Zmlkni!" osopil se na ni. Ještě by si přisvojila všechny zásluhy, to tak! Zatímco blondýnka zaklapla pusu a uraženě nafoukla tváře, upřel na svého kmotra sebejistý pohled: „Pochopitelně vím, jak to provedu, nemusíš mít strach."

„Vážně?" pozvedl Severus jedno obočí. „To by mne opravdu zajímalo, Draco. A jak je možné, že o tom neví Ava?"

„Zabití Brumbála je můj úkol a já se nebudu o své úspěchy dělit s nějakou... nějakou...!"

„Dokonči tu větu a vymáchám ti hlavu v tamté lahvi," nenávistně zasyčela a prstem namířila na obří láhev plnou dračích ledvin.

„Tohle si vyřešte beze mne," zavrčel lektvarista. „Pokud si správně vzpomínám, vy oba máte přijít na to, jak Smrtijedům umožnit vstup do Bradavic. A přestože odstranění Brumbála je tvůj úkol, Draco, jsem si poměrně jist, že náš pán je nebude rozlišovat, pokud neuspěješ, a zabije vás oba."

Ava zděšeně vykulila oči: „Cože? Ale to by přece...!"

„Neudělal?" posměšně dokončil profesor. „Samozřejmě, že ano. Copak se vám Draco nezmínil, jak Pán zla trestá sebemenší neúspěch? Mučení provinilců i jejich blízkých, kteří jsou nuceni přihlížet, testování nových jedů, používání jako cvičné figuríny pro nácvik boje, a samozřejmě to nejběžnější – vražda. Lucius unikl pouze díky tomu, že ho zavřeli do Azkabanu."

„Vy se vážně domníváte, že nás... zabije?" vyděšeně zakuňkala blondýnka.

„Já se nedomnívám, já vám sděluji fakt."

„A když Smrtijedy dostaneme dovnitř, ale Brumbál bude ještě naživu... Opravdu...?"

„Ano," přitakal nevzrušeně profesor. „Jsem přesvědčen o tom, že Brumbálovo přežití by vedlo k vaší smrti, i pokud by Smrtijedi Bradavice úspěšně obsadili."

„To je nespravedlivé!" rozkřikla se Ava. „To je Dracův úkol, proč bych měla být potrestaná já?!"

„Protože jste sourozenci a úkol byl udělen vám oběma. Od nynějška musíte spolupracovat, protože jestliže jeden z vás zklame, pykat bude nejen ten druhý. Tudíž vám vřele doporučuji nevnímat své úkoly jako dva odlišné, oddělené, ale jako... dvě části jednoho."

Draco se okamžitě naježil: „Pitomost! To přece není fér!"

„Není fér?" zopakoval jedovatě Severus. „A co podle tebe je? Nejsem si jist, jak to té blonďaté věci, kterou máš na krku, uniklo, ale svět není fér, a vám dvěma doporučuji se s tím smířit. Možná vás to překvapí, ale já bych se povinnosti vyvraždit tvou rodinu velice rád vyhnul! Do konce září chci vidět pokroky, rozuměli jste mi? A teď zmizte!"