Jen strach a sobectví

Kapitola 50 - Poslední záchvěv rozumu

„Dobrá práce, Malfoyová!"

„Pěkně jsi jí to nandala!"

„Děkuji," usmála se samolibě Ava.

Podobné lichotky a pomyslné plácání po zádech se na ni snášely už od odpolední hodiny studia mudlů. Carrowová totiž pravděpodobně z postele vstala prdelí napřed, jak prohlásil Blaise, a potřebovala si na někom vybít vztek. Jenomže si ne zrovna prozřetelně vybrala Avu, která měla do dobrého rozpoložení zhruba stejně daleko jako Alecto. Jejich následná přestřelka nebyla pouze slovní, učebnu museli skřítci před následující hodinou rychle opravit. Vzhledem k tomu, že z této výměny názorů vyšla vítězně bělovlasá Zmijozelka, měla celá situace dohru u ředitele. Ten se však do jejich problémů odmítl plést, takže se zuřící Alecto musela smířit s porážkou.

Ava si své vítězství užívala plnými doušky. Nejen, že díky vzteklému výbuchu výrazně upustila páru, ale navečer si ji Snape zavolal do kabinetu, kde konstatoval, že zjevně alespoň jeden z nich pochopil, co se od nich chce. Dracovi to přetlumočila v mírně upravené verzi, aby poslední večer, který stráví ve škole, proběhl klidně. Jako jedněm z mála jim bylo dovoleno Bradavice na Vánoce opustit.

To jí však nemělo být přáno, přestože v překvapivě dobrém smyslu. Zmijozelům se totiž nějakým záhadným způsobem povedlo splašit chybějící alkohol, takže vánoční večírek, který byl původně kvůli příliš malým zásobám zrušen, byl už v plném proudu, když se Ava ukázala ve společenské místnosti.

Ta sice vánočně vyzdobená byla, ale nesrovnatelně méně než v předchozím roce. S režimem, který ve škole vládl, však bylo s podivem, že tam ten jeden vánoční stromeček přece jenom nějak propašovali. A také, že stále ještě unikali pozornosti. Křiklan sice vzdal své snahy držet je na uzdě hned na začátku roku, ale jak bylo možné, že na ně ještě nenaběhli Carrowovi, neměla tušení.

Sama pro sebe se usmála, když u stolku s tekutým občerstvením zahlédla Zabiniho. Spěšně k němu vyrazila, aby ho odchytila, než jí zase zmizí v davu. Sotva se propletla až k němu, poklepala mu na rameno.

„To ty?" trhla hlavou k nepřebernému množství lahví.

„Samozřejmě," šibalsky mrknul. „Když jsou všichni ostatní neschopní, musí nastoupit profesionál."

„Jak se ti to, pro Morganiny modré oči, povedlo?"

„Mám mimo školu pár kontaktů," pronesl tajemně. „A víc neprozradím ani těm tvým modrým očím. Radši mi řekni, co ti mám nalít."

Ava své modré oči protočila v sloup: „Nechám to na tobě."

„Důvěřuješ mi až tak, jo?" zachechtal se. „V tom případě mi dovolte, abych se o vaše pití staral po celý tento úžasný večer, mylady."

Ava nad Blaiseovým chováním pouze pobaveně zakroutila hlavou. Jen o pár vteřin později jí vrazil do ruky skleničku, kterou ji však přiměl vypít rychleji, než jí bylo milé, a vzápětí ji táhl směrem k jejich improvizovanému tanečnímu parketu.

Po celý večer se od ní nehnul. Zezačátku jí to přišlo podezřelé, Blaise přece nikdy nevynechal možnost přidat si do sbírky další zářez, ale s rychle přibývajícím alkoholem se tyhle myšlenky vytrácely. V jednu ráno už byla tak opilá, že s ním tančila na stole.

Kolem druhé hodiny ranní se však nějaký ten záchvěv racionálního uvažování ozval. V jedné z krátkých chvilek, kdy se společenskou místností nerozléhala hudba, se otočila na Blaise a vypálila: „Jak to, že si nehledáš žádnou holku?"