Fotbalový sen

3

S příchodem domu zapnu okamžitě telefon. Táta není doma, jel na trénink. Oslava nás čeká prý večer. Ráda bych se spojila s kluky přes FaceTime. Jak s Lukášem, tak Jáchymem. Zaprvé, chci je ujistit, že znovu už nebudu tak nevrlá, jako právě před státnicemi a zadruhé se s nimi chci podělit o dnešní novinu. Našla jsem si práci.

Píšu klukům, kteří hned odpovídají. Nemají ani trénink, ani práci, v případě Lukáše. Natěšená jim volám. Nemůžu se dočkat, až se to dozvědí. Pokud jim to teda neřekl táta, čemu bych se nedivila, nicméně i tak se tu definitivní zprávu dozvědí ode mě. Oba dva to zvednou. Lukáš v Německu, Jáchym v Praze.

"Představuji vám slečnu magistru Michaelu Humlovou," začnu já, jakmile se mi kluci zjeví na obrazovce. Oba dva začnou hulákat, čímž jako neandrtálci vyjadřují nadšení.

"Slib mi, že nebudeš chtít jít dělat doktorát. To bych už nedal," ozve se zoufale Jáchym, jakmile dohulákají.

"Neboj se, toho se bát nemusíš," zasměji se.

"Ufffff....." konstatuje něco, já ho však neslyším. Otevírá pusu, ale nemám tušení, co říká. Naznačím mu, že má chvíli počkat. Zvednu se z postele, do které jsem si lehla po příchodu a zahrabu v šuplíku plném baterií. Svoje oblíbené, ale už vybité naslouchátko vyndám z ucha a vyměním baterii.

Ano, mám naslouchátko. Záněty ucha jsou svinstvo, co dokáží ucho zničit. I když moje ucho není úplně nefunkční. Bez speciálního naslouchátka bych normálně fungovat nemohla.

"Dobrý, můžeš pokračovat, slyším jako ostříž," skočím do postele nandavající si elektronické zařízení, co mám už od pěti let.

"Říká se vidět jako ostříž," opraví mě Jáchym. No jo, vždycky byl ten chytrý, i když hrál fotbal."Nechceš si pořídit nové? Vždyť v tomhle musíš měnit baterie dvakrát do týdne," diví se Lukyn. Uznávám, už začíná blbnout, nicméně já ho mám ráda a nechci si zvykat na nové.

"Neměla jsem čas. Navíc víš že je s tím strašně práce. Tohle je moje oblíbený a nechci o něj přijít," přiznám. "Dost už o mojí hluchotě. Chcete říct novinu?" Vzpomenu si na to, co jsem klukům chtěla říct.

"Povídej ty naše poleno," zasměje se Jáchym. Říká mi tak neustále. Naráží na to, že jsem hluchá jako poleno. Už jsem si zvykla.

"Zítra jedu podepsat smlouvu na zkušební období do Sparty, kde když se všechno povede budu za měsíc dělat oficiálně fyzio áčkovému týmu,"

"To si děláš prdel," rezonuje Lukášův hlas tak, že mi málem upadne hlava. "Ty zrádkyně. Jaká Sparta? No mě klepne," začne hrát divadlo. Já se z něj zblázním.

"Lukáši neodešel si náhodou ze Slavie taky?" připomene Jáchym Lukášovi fakt, že momentálně za Slávku nehraje.

"Jáchyme, já chápu, že kdyby ses Míši nezastal, tak už asi nebudeš kamarád co s ní má sex, ale musíš přiznat, že jít ke Spartě je trochu pokrytecký. Ale abych nebyl za kokota, gratuluju. Lepší příležitost si dostat nemohla, i když se mi tě na Spartě vyzvedávat nechce," pogratuluje mi nakonec, i když se skřípěním zubů. Taky z toho nadšená nejsem, nicméně se to zvládne a já si splním sen. Víc by mě však zajímalo, kde přišel na to, že já a Jáchym spolu jaksi spíme.

"Jak to víš? Že spolu spíme? Jáchyme, co jsem ti říkala?" Ječím zděšená.

"Jsme nejlepší kamarádi. S kým si myslíš, že všechny tyhle věci řeší?" Směje se Lukáš. Jáchym mlčí a vymýšlí odpověď. "Ale neboj se, zatím tě jenom chválí. Když jsem slyšel, co všechno umíš," mrkne na mě. Já ho tak nenávidím.