Fotbalový sen

43

Dneska se má Ladislavovi splnit sen. Před pár týdny byl nominovyný do naší fotbalové reprezentace, za kterou má dneska nastoupit. Hrajeme u nás v Praze se Srbskem a kluci budou bojovat o účast na mistrovství světa. Bylo by fajn, kdyby se dostali dál a reprezentovali nás na Mistrovství světa.

Je dopoledne a my dva sedíme v autě směrem Praha - Eden. Mistrovství se bude hrát na Slavii, což je fajn pro mě, protože to tam znám. Na druhou stranu na Letné jsem už taky jako doma.

Nejvíc cool na dnešku je to, že nebudu muset odjet nebo sedět na tribuně, protože Láďa a jeho manager nějakým způsobem vyhádali stáž pro mě, takže budu moc koukat pod ruku fyzioterapeutům, kteří dělají v mnohem lepších týmech než je Sparta. Nebudu popírat, udělalo mi to radost, že se budu moc účastnit reprezentace naší země ve fotbale i když jenom roznášením ručníků. Někde se začít musí.

Kluci už nějakou dobu trénují, ale až dneska se projeví, zda spolu dokážou hrát a spolupracovat. Já se jejich tréninků moc neúčastnila, protože jsem měla ještě práci na Spartě. Ode dneška je ale oficiální reprezentační pauza, takže můžu věnovat čas klukům z nominace.

Po příjezdu na místo konání s Láďou jdeme dovnitř ruku v ruce. Tam na nás čeká Hložan, který i přes jeho věk je v reprezentaci nad 21 let. Je to zkrátka legenda.

"Musím ještě na poradu, pak si tě tu někde najdu, dobře?" obeznámí mě Láďa s plánem. Kývnu a políbím ho na špičkách, ještě než odejde. Pak odchází s Adamem pryč. Je to zvláštní se s ním loučit. Mnohem radši se s ním vítám. I když jak říkal Svěrák ve filmu Vratné lahve, abychom se mohli vítat, musíme se loučit.

Sama hledám někoho z realizačního týmu, aby mě poslal za někým odpovědným. Povede se mi chytnout Martina, což je fyzioterapeut stejně jako já a tak si mě vezme pod křídla. Provede mě pod zázemí a ukáže mi kde co je. Znám to tu, jako své boty, ale dělám, že poslouchám.

"Před zápasem zvládneš namasírovat nohy, že jo?" ujišťuje se. To mě překvapí, protože jsem myslela, že se budu hlavně dívat.

"Jo, jasně, ze Sparty jsem zvyklá," kývám radostně hlavou.

"Super, tak já si tě na někom vyzkouším a když se mi tvoje práce bude líbit, využiju tě," rozhodne. Za tohle jsem vděčná, protože kde jinde se můžu učit než u těch nejlepších. "Teď se běž převléknout do něčeho pohodlnějšího," řekne. U toho se kouká na hodinky, protože už nám nezbývá moc času. Běžím proto rychle pro svůj batoh, kde mám něco volnějšího na masírování, abych nebyla v džínách a v blůze. Hodím na sebe kraťasy a bílé tílko. Jakmile jsem hotová vracím se zpět. "Kluci teď půjdou na hřiště, kam půjdu s nimi, takže tu připravíš lehátka, ať potom můžeme začít, dobře?" dá mi úkol. Ten přijmu a začnu připravovat vše, co bud potřeba.

Lehátka otírám desinfekcí a pokládám na každý ručník. Vedle rovnám masážní pomůcky, jako je třeba míček a váleček. Na stolek taky dávám oleje na masáž v případě, že by byl potřeba. V průběhu si všímám, že není naplněná brašna na zápas, co se používá v případě, že je úraz. A tak vybavím rovnou i jí.

Jako poslední věc vyndám pásky na tejpování. To už se v místnosti objevují maséři, kteří mě pochválí za moji preciznost. Pak jsem poslaná do šatny, kde mám připravit vody, drinky nebo jídlo. Kdo jiný by to měl dělat, než stážista, který je tu zadarmo. Když nesu z chodby do šaten poslední balík iontových drinků, začnou do šatny přicházet fotbalisti. Vyběhnu ven, aby měli soukromí a potkávám Ladislava s Hložkem a Kubou Peškem, což je taky jejich spoluhráč. Je hodný ale tichý a tak jde do šatny. Moc toho se mnou nenamluvil.