Fotbalový sen

48

Po dni se Sabinou se vracím s Láďou domů. S berlemi dojde ke gauči, kde si lehne. Nohu mu podložím, aby ji měl ve správné, lehce vyvýšené poloze. Vypadá hrozně, což je asi logický, vzhledem k diagnóze. Je to přesně to, co jsme čekali, že to bude. A léčba bude přesně taková, jako jsem se učila na škole - operace a rehabilitace.

Na operaci se dohodli doktoři s Láďou v nemocnici. Pro profesionálního sportovce je v podstatě povinná. Láďa má v rozsáhlý zranění kolene, který se jinak než operací při jeho tělesné zátěži nevyřeší. Potřebuje plastiku zkříženého vazu a menisku, který má poškozený. Jediné štěstí je fakt, že meniskus není zničený tak, jak jsme si původně mysleli. Nicméně stejně je to minimálně půl roku až devět měsíců mimo hru, ne - li déle.

Operace má být za dva týdny. Do té doby má klidový režim a neustále kontroly lékařem. Tohle už já jako fyzioterapeutka nezachráním.

Největší otazník je momentálně u jeho přestupu do Anglie. Přišla mu další nabídka, což by bylo super. Ale vzhledem k tomu, jaké má zranění, z další nabídky z anglické první ligy moc radost nemá. O jeho zranění už West Ham ví a moc se to vedení klubu nelíbí. Je zklamaný, což je asi pochopitlný. Šel reprezentovat naši zemi a možná kvůli tomu přijde o svůj sen. I to je bohužel fotbal.

Na druhou stranu je mu tři a dvacet. Může tam odejít za rok nebo za dva. Důležitý je, že mluvil s Rosickým a ten o něj má zájem, takže neskončí bez angažmá. Sice to není West Ham nebo Aston Villa, ale je to nejlepší český tým. Příští rok bude další přestupový období.

Láďa leží na gauči s nohou nahoře. Kdybych ho aspoň viděla bavit se u hry, netrápila bych se za něj. Jenže se tak moc upnul na Anglii, že je teď zklamaný. A vypadá tak od doby, kdy jsme se vrátili domů z nemocnice. Sám si umí spočítat, co to znamená.

"Co by sis dal k jídlu? Udělám, cokoliv si řekneš. Klidně ti udělám i svíčkovou," jdu za ním z kuchyně, kde jsem právě vybalovala nákup. Chci mu zlepšit náladu. Ráda bych aby měl aspoň trochu lepší náladu. Aby se aspoň usmál.

"Je mi to nějak jedno," odpoví bez zájmu.

"Nechceš si dát fifu?" navrhnu. Láďa zakroutí hlavou znovu bez zájmu. Frustrovaně vydechnu. Tohle je fakt hrůza. Koukat na někoho, koho máte rádi a on vypadá jak tělo bez duše. Leží a v jeho očích není ta jiskra, kterou na něm miluju.

"Musím mu ji nějak zase zažehnout v jeho očích," pomyslím si. Zvednu se ze dřepu a jdu do ložnice, kde máme spousty blbostí. Můj plán je jasný. Rozesmát ho a dát mu zase energii do žil.

Oblíkám na sebe jeho dres s číslem třicet sedm, který mě udeří do očí jako první. Na hlavu si dávám slaměný klobouk, co leží na poličce a na obličej si dávám sluneční brýle. Běžím ke stolu, kde vezmu fixu a namaluju si s ní knír pod nos. kolem krku si motám šálu s logem - FC Zbrojovka Brno. Celý outfit dokončím v předsíni, kde si beru potítka na zápěstí. Takhle vymóděná jdu zpět do obýváku.

Láďa si ani nevšimne, jak vypadám. Má zavřené oči a hlava mu míří ke stropu.

Rychle zapnu písničku, která mi už odmala umí zlepšit náladu. Kdo jiný by to měl být, než samotný Freddie Mercury písničkou Don't stop me now. To je ta nejlepší písnička na zlepšení nálady na světě. Jakmile se písnička spustí, začnu zpívat. Co na plat, že zpívat neumím. O to lepší to bude.

Do ruky si vezmu místo mikrofonu ovládání od televize a sleduju, jak Láďa otevírá zmateně oči. Písnička se pomalu začne rozjíždět a já tak ohodím klobouk, abych vystoupení udělala dramatičtější.