Fotbalový sen

32

"Co to je vůbec láska?" ptám se sebe asi půl dne.

Ležím v posteli, převaluju se sem a tam. Jsem ráda, že máme pár dní volno. Bylo toho dost poslední dni. Navíc ani kafe na moji únavu a depku nepomáhá. Takže dobíjím energii na místě, co z duše miluju - v posteli.

Přála bych si tu mít babičku, abych se jí zeptala, jestli jsem vážně zamilovaná. Co mám teď dělat? Měla bych mu to říct. Vím to. Jáchym mi lhal a celý to podělal. Pak mi to řekl a já ho kvůli tomu pustila k vodě. Teď jsem na té druhé straně a bojím se, že dopadnu jako Jáchym.

Nejvíc mě na tom všem štve fakt, že jsem si dovolila se zamilovat. Jak se to stalo? Vždyť není ničím jiný. Jaký je rozdíl mezi ním a Jáchymem? Vzhledově si jsou podobní trochu a dřívější Jáchym není zas tak jiný chováním od třicet sedmičky. Je to tím, že jsme spolu ještě nespali?   Nebo že máme tak zvláštně otevřený vztah, takže nemám pocit nějakého závazku, který mě děsí? Nemám tušení, co to je, ale asi to nemá cenu chápat. Lásku chápat nemáme. Prostě se objevil a já se zabouchla. Tak jednoduchý to je.

Vadí mi že nejsem s ním. Je teď někde s kluky a já tu ležím. Sama. Nemůžu ho dostat z mojí blbý hlavy. Jak mu to mám říct?

"Láďo, jsem do tebe po uši zamilovaná a chtěla bych tebou chodit," to zní opravdu nádherně. Nedivila bych se kdyby vytřeštil oči a zdrhnul, jak zajíc. "Víš Láďo, chtěla bych aby mezi námi bylo něco víc," zkouším nahlas další blbý nápad. Tohle nebude fungovat. Skončí to tak, jako tak, katastrofou.

Otevírám radši telefon a koukám na to, co mi psal. Neustále mě bombarduje zprávami. Aspoň se necítím tak blbě.

Mohla bys od čtvrtka na Moravu?

Proč?

Máma mi nedá pokoj, chce tě vidět a ukázat ti Moravu😶.

Nemám nic domluveného, takže klidně pojedu. V pondělí je ale babičky pohřeb, takže bych musela zpět do Prahy v neděli odpoledne.

OK, domluveno. V neděli se vrátíme. Aspoň oslavíme mojí nabídku na přestup 😁.

Nabídku?
Na přestup?
TO SI DĚLÁŠ PRDEL!!!!!!!!!
MLUUUUUUUUUUV

Nebudu ti to říkat, ještě to není jistý.
Nechci to zakřiknout.
Den počkáš!

To mi nemůžeš udělat to nevydržím!

Ale jo vydržíš

Je to aspoň Anglie?

JO! JE! Víc neřeknu!

Nadšením skáču z postele. Ten gól byl fakt povedený. Muselo se to dostat ven a někomu se zalíbil. Měl pravdu. Vydržet se vyplatilo. Půjde tam, kam chtěl.

Nadšení a radost vystřídá strach. On mi odejde pryč? Já to nezvládnu. Nemůžu o něj přijít. Vím, co to udělalo mně a Lukášovi. Na druhou stranu, co s tím budu dělat? Zakážu mu to? Zabráním tomu nějakým svinstvem? To neudělám. Ne, protože chci, aby si plnil sny a byl šťastný. Dopadnu teda jako Jáchym. Super.

"Do prdele už," vztekle se zvednu. Co mám teď dělat? Řeknu mu, co cítím a buď odjede dobrovolně, aby utekl a nebo odjede, i když nechce. Celý život pak bude přemýšlet nad tím, co by kdyby,...