Fotbalový sen

17

Pomatení smyslů. Tak bych popsala to, co se právě stalo. Na obranu třicet sedmičky - bylo to hezké pomatení smyslů. Umí fakt dobře líbat. A vím, že zním, jak malá holka, nicméně mi v hlavě z toho všeho vyplynula jedna otázka. Líbání umí být takhle sexy? Jakmile písnička dohraje a nám dojde dech, odtrhneme se od sebe. Bylo to hodně intenzivní. Když otevřeme oči, zasmějeme se. Tak jako vždy. Všechno řešíme smíchem. A to miluju.

"Půjdeme?" navrhne. Souhlasím. Už chci být někde hodně daleko od lidí. Vezme mě za ruku. Vede mě ven z davu ke stole. Tam si vezmu kabelku. Neubráníme se však těm blbým pohledům kluků. K oběma Adamům se přidal Bořek. Všichni se blbě usmívají. "My pojedeme," oznámí Láďa.

"Nejedete, protože s tebou chce Rosa mluvit," frustrovaně zafuním, když Bořek rozhodne, že se nikam nepůjde.

"Ty vole," zavrčí Láďa. Kluci se zasmějí. No mně to tak vtipný nepřijde. "Jdu ho najít," odejde pryč.

Zůstanu stát s lidmi, kteří se smějí, jak malý děti. Nemusím ani zkoušet hádat, o co jim jde. Samozřejmě, že nás viděli.

"Tak ven s tím, co se tak tváříte?" sednu si k nim ke stolu.

"Pár dní zpět si s ním nechtěla na ples, máme ti připomínat jak si ho nenáviděla? Teď jste vypadali, že si to tu rozdáte," máchá rukou Kara. Sabča se vedle něj směje taky.

"Jako já jsem tě prosil ať se usmíříte, tohle ale nebylo to usmiřování, co jsem myslel," rýpne si i Bořek.

"Nechte jí, tak podlehla jeho kouzlu," zastane se mě Sabča.

"Přesně tak," souhlasím se Sabinou.

"Jenom myslete na to, že jestli se dáte dohromady a rozejdete se, budete se muset vídat," připomene náš táta, Bořek. Hned, jak tohle řekne, zastavím ho. Já s ním chodit nebudu. V chození jsem zhruba stejně tak dobrá, jako moje uši bez naslouchátka. Je to pěkně na prd.

"Toho se bát nemusíš, já s ním chodit nechci. Líbí se mi, nemiluju ho," uklidním ho. K chození je potřeba láska. Tu já ale cítím jenom ke dvěma lidem. Ke své babičce a tátovi. Další lidi nejsem schopna milovat bezmezně. Ač mám Lukáše a i Jáchyma ráda, nedala bych za ně svůj život.

"Krejdu nejde nemilovat," vložím se do toho Adam.

"Ale jde," oponují mu.

"Jenom si představ tu lovestory, kdyby se do sebe zamilovala Slavistka a Sparťan. Pražačka a Brňák. Kam by se na to hrabal Shakespeare," směje se Kara. Probodnu je oba pohledem.

"Já budu dělat, že jsem neslyšel, že nejsi srdcem Sparťanka, dobře?" zvedá se Bořek. Mává na něj manželka, takže se omluví a odejde. Zůstanu tak s těmi voly sama. Jak teď budu před Bořkem vypadat? Nechci, aby si o mně myslel, že jsem nějaká blbá Slavistka.

Proč mi na tom vůbec záleží? To kdybych jenom věděla.

"Ne radši se do sebe nezamilujte, vypadá to, že nám Láďa odejde pryč," podělí se Hložan o super zprávu. Šíleně bych mu přála odejít.

"Ale hovno, ten do Německa nepůjde. Copak si ho neslyšel, jak o té nabídce mluvil? Pokud to nebude Anglie, vezme tu nabídku od Rosy," oponuje mu Kara. Lehce se zamračím. Proč by do háje neměl jít do Německa? I když to není Chelsea, je to super příležitost.