Fotbalový sen

4

Jestli je něco, co po ráno miluju, je to zvuk budíku. Ne, nemyslím to ironicky, vážně ho mám ráda. Ráno je moje nejoblíbenější část dne a budík mi dává najevo, že je tady. Dnešek je však neskutečně nabitý a já se nemůžu dočkat, až podepíšu smlouvu. Dokonce se mi o tom zdálo v noci.

Rozhlížím se po pokoji, Jáchym už tu není. Mezi našimi pravidly je, že spolu nespíme. Tím se snažíme předejít zamilování jak mně do něj, tak jeho do mě. Musel odejít potom, co jsem včera usnula. Byla jsem šíleně unavená.

Vyskakuji nadšeně z postele. Mířím do kuchyně, protože mám hlad jako vlk. Tam už stojí táta se zvláštním výrazem a ještě zvláštnějším úsměvem.

"Neříkej mi, že ty a Jáchym spolu.....," vyhrkne na mě s hrnkem v ruce. Dobré ráno tobě, tati.

"Neříkej mi, že si nás slyšel," přikryju si obličej dlaněmi. Tohle je hrozně trapný. Neměl nás slyšet, dávala jsem si pozor.

"Vás dva nešlo neslyšet. Docela bych se divil, kdyby vás neslyšela celá ulice," tohle je vážně zoufalý. Proto si sednu na židli. Tohle je nejhorší ráno mého života, doslova. "Nic si z toho nedělej. Víš kolikrát se tohle stalo mně?" Pokusí se mě uklidnit. Vážně? To mě má uklidnit?

"Moc tomu nepomáháš," probodnu ho pohledem.

"Dobře, omlouvám se. Už o tom nebudeme mluvit, slibuju. Jenom bych tě měl upozornit, že neděláš dobře," napije se ze svého hrníčku s logem Slávie. Docela se divím, že to logo není i na našich zdech. To už by totiž bylo moc i z mého pohledu.

"Si stará škola, chápu to. Za vás přátelství s občasným sexem neexistovalo," stále mi není příjemné o tom mluvit, nicméně je to můj táta. Už se mnou řešil horší věci než je tohle.

"O tom to není. Já to dělal taky. Spíš jde o to s kým. Jáchym je do tebe blázen už nějakou dobu a tohle hraní si s ohněm dopadne špatně pro vaše přátelství," sedne si ke mně s moudrými slovy. Nechce se mi mu věřit.

Jsme kamarádi už dlouhou dobu. On randil s holkami, já s kluky. To proč jsme skončili spolu bylo jednoduché. Nešťastní lidé chtějí najít vztah protože mají pocit, že je ten druhý udělá šťastným. A když nejsou, je to chyba jejich drahé polovičky. A já nechci vztah na téhle bázi. Proto mám jenom sex. Je to jednodušší.

"Zbytečně maluješ čerta na zeď. Nic takového se nestane. Já a Jáchym se máme rádi jenom jako kamarádi," uklidím jak jeho, tak hlavně sebe. Dál už to pak neřešíme. Já běžím do práce. To zní mimochodem šíleně dospělácky. Trochu tátovi závidím, že nemusí do toho šíleného vedra, co je venku.

Naštěstí na Spartě jsou evidentně připraveni na globální oteplování, takže je vevnitř klimatizace. Minimálně tam, kam mě odvedli podepsat smlouvu. Jakmile ji podepíšu, je na mě najít místnost, kde dochází k fyzioterapii, potažmo masáži. Samozřejmě, abych to byla já, zabloudím. Dostanu se někam, kde jsem ještě nebyla.

Chodím tam a zpět, až se naštvaně opřu o zeď. Nemůžu ve stavu, kdy vypadám jak zmatená saň, prosit někoho o pomoc. Mohla bych ho vzteky umlátit. Když se konečně zvednu a polknu všechnu svoji hrdost, otevřou se dveře jedné z kanceláře a vyjde z ní můj idol, který hrál za Arsenal. Je jedno že to byl Sparťan, byl dobrý a to je podstatný.

Vyskočím na nohy. Chci se šíleně schovat. Co bych mu řekla? Že jsem úplně blbá ženská, co neumí použít pusu a zeptat se, kudy mám jít?

"Hledáte něco?" Zeptá se oprávněně.

"Ehmmm, já, no, hledám místnost pro fyzioterapii. Dneska jsem nastoupila," vykoktám ze sebe. Rosický, i když není Slavista, je legenda českého fotbalu a já si právě plním svoje dětské přání. To které jsem měla, když jsem na něj koukala v televizi.

"Vy jste ta nová, no jasně. Slyšel jsem o vás," rozejde se ke mně a nabídne mi ruku, jež přijmu. Klepu se u toho jak ratlík. Vždyť je to Tomáš Rosický! A on mi nabízí ruku. Chápe to někdo? Já totiž ne. "Tomáš Rosický," představí se. Můžu omdlít?

"Já vím," řeknu nervózně. Okamžitě mi dojde, že jsem jak desetiletá holka. "Michaela Humlová," představím se tak, jak bych měla.

"Slyšel jsem o vaší kvalifikaci a musím říct, že je to na váš věk až podezřelé," zahájí konverzaci.

"Hodně jsem na svých znalostech pracovala. Tohle je můj sen," rozmáchnu rukama, snažící se uklidnit.

"Jsem rád, že vám můžeme splnit sen. A doufám, že vy nám pomůžete splnit si ten náš a získat další titul,"

"Udělám všechno proto, aby byli kluci v nejlepší kondici," kývnu. Se mnou to vážně šlehne, cítím to.

"To jsem rád. Teď k vašemu bloudění tady," změní téma. Uznávám, možná bych už mohla jít  zaučit. Nechci přijít pozdě první den práce. "Když se vrátíte na začátek téhle chodby, sejete schody, zabočíte doprava, projdete kolem šaten, pak půjdete doleva, tak na konci té chodby je fyzio," vysvětluje v klidu, jenže ještě neví, že nejsem zrovna dobře orientující se člověk. Dívám se na něj dost zděšeně, z čehož usoudí, že bude potřeba mi pomoct. "Víte co? Zavolám Hložana, má stejně cestu na masáž, tak vás tam zavede," rozhodne. Tím mi ušetří další trápení.

Hložan, aneb Adam Hložek, jak se jmenuje pravým jménem vyjde na chodbu. Rozhlédne se na obě strany a když si mě všimne, usměje se. Zamává na mě. Zřejmě si mě ze včera pamatuje.

"Míša, že jo?" optá se nejistě. Kývnu hlavou. "Slyšel jsem, že si se ztratila," dojde ke mně. Není zase o tolik vyšší než jsem já. Nutno však podotknout, že bych se svojí výškou mohla dělat žirafu v zoo a děti by nepoznaly rozdíl.

"Nemám nejmenší tušení, kde jsem," zakroutím hlavou se zasmáním se.

"Já mám stejně cestu k masérovi, tak tě tam zavedu," mrkne na mě a rozejde se směrem, kterým předtím ukazovala fotbalová legenda. "Jak si se k fyziu vůbec dostala? Tolik certifikátů a praxí v zahraničí má málokterá holka," začne konverzaci. Nesnese, že poukazuje na fakt, že jsem holka. To nemůže mít holka ráda fotbal a být cílevědomá?

"Jako malá jsem vyrůstala na hřišti a přála si hrát, jenže ženský fotbal je asi stejně oblíbený jako ženský hokej. Tak jsem si našla jinou cestu do fotbalového týmu," odpovím naprosto popravdě. Procházíme chodbou, kde jsou všude fotky bývalých fotbalistů.

Adam je až překvapivě fajn kluk. Tichý, ale milý. Nejsem překvapená, působil tak na mě v rozhovorech. Moc si toho pak po cestě neřekneme, ale ujistí mě, že pokud bych potřebovala pomoct, seznámit, nebo cokoliv jiného, mám přijít. Jsem prý součástí týmu. To mi udělalo radost.