Fotbalový sen

11

Vejdeme do mě známé místnosti. Trávím tu nejvíc času z celého stadionu.

"Vážně mě sereš," pronesu, jakmile za námi zavře dveře.

"Včera si mi slíbila, že se budeš snažit mě méně nenávidět," připomene mi.

"A ty si slíbil, že se nebudeš chovat jako kretén," připomenu zase já jemu.

"Můžeme jít domů. Nedělej, že tě tu nutím být, protože tě nenutím. Děláš to dobrovolně, jelikož chceš znát odpověď na tvých milion otázek," udělá chytráka. Dost riskuje. Taky bych mu mohla třeba zlomit vaz. A nikdo by se to nedozvěděl.

"Víš co? Nemluv a radši se svlíkni," otevřu skříňku s oleji na masáž. Schválně si vyberu ten, co nejvíc smrdí, čili levanduli. Aspoň mě to bude držet dál od jeho namyšlené osobnosti. "Tím teda myslím jenom triko," doplním, protože mi dojde, že by to mohl brát jako výzvu se svléknout třeba do naha, což doufám, že by snad neudělal.

Jakmile se zvednu, sedí na lůžku s úsměvem od ucha k uchu.

"Sluší ti to, když si naštvaná a vypadáš jako ježibaba. Kdyby tě obsadili do pohádky, byla bys ta nejvíc sexy ježibaba v historii," dřív než se rozhodnu ho praštit, nadechnu se a vydechnu.

"Jak seš hezkej, tak seš blbej, fakt že jo," Rozesměji se nakonec. Už jsem asi unavená z toho být neustále naštvaná. Moje tělo není zvyklé se neustále mračit.

"Ono se to umí i smát?" zatváří se udiveně.

"Víš co? Lehni si," pokynu rukou. Konečně si lehne, dokonce na břicho. "Jak je na tom noha?" zahájíme konverzaci. Pár kapek mu nakapu na záda a lehce rozmažu.

"Není to dobrý, protože bych chtěl hrát, ale tragédie to není," odpoví.

"Co David, jak je na tom?" zeptám se na spoluhráče kterým jsou docela kamarádi, co jsem si zatím všimla.

"Ten se modlí, aby si do konce sezóny vůbec zahrál," odpoví s lehkým zamručením, když ho začnu masírovat.

"Je to na prd když se takhle zraníš. Pamatuju si, že Jáchym kvůli vazům v koleni už znovu vrcholově hrát nemohl, protože to koleno nezregenerovalo tak, jak mělo," vzpomenu si na toho kvůli komu mám špatnou náladu.

"Uděláme dohodu, dobře? Přestaneš se bavit o Jáchymovi protože jsem jeho jméno dneska slyšel třeba stokrát," zabručí do lehátka, když zaryju palec do jeho zad. Já souhlasím. Nebudu se s nim bavit o Jáchymovi, akorát bych ho znechutila a sebe bych zklamala z lhaní jak jeho, tak lidí kolem nás.

"Pod podmínkou, že k sobě budeme naprosto upřímní. Ty ke mně a já k tobě. Už nechci další hraní her," navrhnu na vlně zklamání z dnešního dne. Lukáš i Jáchym mi lhali, nemluvě o klucích ze stadionu s kterými se znám. Nikdo mi to za ty léta neřekl a ani nenaznačil. Takže pokud mám začít nové přátelství, vztahy nebo cokoliv, co tohle mezi námi je, chci upřímnost.

"Jsem pro," souhlasí.

"Tak mi řekni o co ti jde," opřu se do rukou takže je zatlačen do lůžka na masáž. "Nezapomínej že ti můžu otočit a hlavou a je po tobě," skloním se k němu a zašeptám. Lehce mu vyhrožuji, což není hezké, uznávám. Už chci ale vědět na čem jsem.

"Já nevím jestli si větší ignorant něž já nebo jestli si tak hloupá, že ti nedochází, že se mi líbíš," rýpne si. Za to ho štípnu, čemuž se zasměje.

"Samozřejmě, že mi došlo o co ti jde. Jenom jsem chtěla, aby si to řekl nahlas," věnuji se jeho bederní páteři. Tu má lehce ztuhlou.

"Dobře, takže jsme si to vyjasnili, co kdybys mi dala svoje číslo ať přeskočíme všechny tyhle zbytečnosti," rozhodne. Co to žvaní? To se praštil do hlavy? Vždyť leží už asi pět minut.