Fotbalový sen

5

Fyzioterapeutka už na mě čeká a celé dopoledne se mnou tráví tím, že vysvětluje systém masáží, fyzioterapií a dalších úkonů. Ukazuje mi zkrátka všechno, co budu potřebovat. Je toho hodně, ale složité to není. Dostávám spoustu papírů, taky možnost podívat se do systému hráčů, kde jsou uvedeny snad všechny informace o nich a jejich zraněních.

Je toho hodně, co se naučit. Naštěstí tu v tom mají systém, což je věc, kterou miluju. Nesnáším představu chaosu. Jména kluků už si taky pamatuji. Takže až si to tu všechno vyzkouším a zapamatuji, bude to dobré. Vím, že mě to bude bavit.

"Mohla bych tě mohla poprosit o něco?" Zeptá se jemně Jitka. Fyzioterapeutka, která mě zaučuje. Kývnu hlavou. "Dneska je mi extrémně blbě od žaludku. Myslíš, že bych tu mohla sedět a jenom tě kontrolovat?" Tímhle mě dost zaskočí. Ne, že bych na to neměla. Nemám sice tolik zkušeností, ale certifikátů mám víc, jak ona. Spíš si tu ještě nejsem tak jistá.

"Jo, jasně," souhlasím, naoko sebevědomě. V ten moment někdo zaťuká. Jitka si sedne, takže je to na mě, otevřít dveře. Za nimi stojí kluk, i když možná chlap, většího vzrůstu. Toho neznám, není mi povědomí. Že bych na si ho nevšimla? Nebo je to možná člen B týmu. Chvíli na sebe koukáme. Oba jsme zmatení.

"Nová fyzioterapeutka?" začne. Kývnu s úlevou, že začal konverzaci on.

"Ano. Míša Humlová," podám mu ruku. Tu přijme.

"Martin Suchomel," představí se. Nemám tušení odkud se vzal. "Potřeboval bych uvolnit krk, spadnul jsem a zablokoval jsem si ho," podá požadavek. Pustím ho dovnitř. S Jitkou se pozdraví, ale ona rychle odběhne na záchod. Je mi ji líto. Trpět první trimestr kvůli něčemu, co ještě ani není člověk.

Sednu si k počítači, otevřu si jeho složku a rychle se podívám na jeho předešlá zranění, abych měla nějaký ucelený pohled na to, čím si přišel. Je v podstatě bez nějakých větších zranění a zlomenin, proto nemusím brát ohled na nějaký jiný zdravotní problém. Rychle zapíšu, co ho trápí a otočím se k němu.

"Kde to máš zablokovaný?" zeptám se.

"Pravá strana," ukáže mi. Zvednu se ze židle. Obejdu lehátko, na kterém sedí a postavím se za něj, abych mu mohla jemně prohmatat horní část těla. Na nic nečeká a sundá si triko, automaticky. Nebudu lhát, mám ráda, když se přede mnou kluci svlékají, obzvlášť s pěkným tělem. "Přesně tam to bolí," zasyčí, když objevím to problematické místo.

"Zkusím to promasírovat a zafixuju ti to tapem," obeznámím ho s mým plánem. Kývne a lehne si na břicho. "Věříš mi? Nebo chceš, abych to šla konzultovat s Jitkou?" optám se radši. Jsem tu nová a nechci dělat něco, co by někoho mohlo naštvat.

"Jestli tě tu Jitka nechala samotnou, tak ti věří," mávne rukou nad tím, že jsem tu nováček. Pomalu mu tak začnu masírovat horní část zad. Ze začátku jemně, postupně se do toho opírám víc a víc. Ze začátku trpí, postupně jeho svaly povolí, takže mě přestane proklínat. Když skončím, přelepím mu krk páskami, aby svaly zůstaly tam, kde mají. A dřív než Jitka přijde, on odejde s tím, že ji mám pozdravovat.

Celé to nezapomenu zapsat do jeho složky s informacemi. Líbí se mi, že chce mít vedení takovýhle přehled. Celkově se mi líbí ten řád tady.

Jakmile vydechnu spokojeně, že mám hotovo, zaťuká další. Jitka tu stále není. Vzhledem k tomu, jak byla zelená se nedivím, že je spíš u záchodu než tady.

Za dveřmi stojí blonďák. Vysoký, celkem mohutný a hlavně sexy kluk. Už jsem ho tu viděla. Adam?

"Ty si ta holka ze včera, že jo? Ta na kterou Krejda nadával celý včerejšek," rozzáří se mu oči. Protočím oči. Vážně si mě chtějí pamatovat takto?