Fotbalový sen

44

"Jak si se k fyzioterapii dostala?" začne konverzaci. To vypovídá o tom, jak mě neposlouchal a ignoroval, když jsem mu povídala o svých snech. Neměl tušení, že jsem něco jiného než holka s kterou si to může rozdat, protože je z něj úplně hotová. A to si malá Míša nezasloužila. Byla možná trochu praštěný dítě, ale city a sny měla taky. Jenom to někteří kluci prostě ignorovali a ona se pak naučila vnímat kluky stejně, jako oni vnímali jí.

"Studiem," odpovím suše.

"Baví tě to?" ptá se dál, mezitím, co mu ohýbám druhou nohu v koleni. Už chci, aby byl konec. Fakt že jo.

"Jinak bych to nedělala,"

"Kde děláš fyzio? Tady? Nebo si tu jenom v rámci nějaký praxe?" vyptává se dál. Bože jak ráda bych mu ublížila. Za to všechno, čím jsem si pak prošla.

"Jsem tu na stáži. Jinak dělám fyzioterapii sparťanskému Áčku," odpovídám masírující míčkem stehno, které potřebuje trochu uvolnit.

"Ve Spartě? Fakt? Co se stalo s naší velkou Slávistkou?"

"Dostala šanci a využila jí," soustředím se stále na jeho nohu. Radši se nekoukám na jeho tvář, protože se znám. Nemám moc sebekontrolu, jakmile je můj první životní crush v blízkosti.

"Za těch deset let si zmoudřela a vyspěla. Líbí se mi, jak si cílevědomá," povídá dál. Na tohle už nereaguju. Nepotřebuju zrovna od něj slova uznání. Za ně by byla ráda Míša před deseti lety. Michaela už je dospělá a ví, že muže k životu nepotřebuje. "Au, tam to mám nějaký natažený," sykne. To mě naštve, protože to znamená další minuty s tímhle volem na lehátku.

"Martine, Jankto si stěžuje na hamstring," zvolám na můj dozor, který momnetálně má na stole Michala.

"Je to vážný? Zvládneš to Kubo?" zakřičí na Kubu od druhého lehátka. Ten mu vysvětluje jak se mu to stalo, čímž ze mě udělá úplně nepotřebnou holku. Nakonec se domluví, že to zvládne, protože další dobří křídelníci nejsou. A tak dostanu za úkol použít tape.

"Chytni mi to tu," podám mu jednu stranu pásky. Potřebuju si ji ustřihnout a tak ho využiju. On samozřejmě využije tohohle momentu a tak chytne pásku tak, aby se u toho dotkly naše prsty. Udupat v sobě tu malou holku, která do něj byla dlouho zamilovaná je fakt hrozně těžký. A ty motýlci v břiše tomu taky nepomáhají.

Kuba je o něco starší než jsem já, takže jsem s ním na hřišti v akademii vyrůstala. Byla sem do něj zamilovaná asi od sedmi let a někdy po mojí patnáctce, jeho osmnáctce se mnou začal spát. To trvalo tak půl roku. Pak mě poslal do háje s tím, že jde hrát do Itálie. To by bylo v pohodě, kdyby do toho nespal s dalšími holkami a nevyužíval zamilovaný holky pro svoji potřebu. Já s ním spala protože jsem byla zamilovaná a on jenom protože potřeboval uspokojit svoje potřeby. A to nebylo fér. Nebylo fér mi lhát že mě má rád, když věděl, že já jsem do něj zamilovaná a udělám cokoliv, abych byla v jeho očích braná vážně. Pokud to tak necítil, měl mě nechat být. Tak jako já Jáchyma. Nikdy jsem nešla do nezávazného sexu s člověkem, který ke mně něco cítil. Nikdy jsem nechtěla aby moje potřeba sexu ublížila něčím citům. Jenže on mých citů k němu využil.

"Co kdybychom pak zašli na víno?" navrhne, mezitím, co mu lepím tape na zadní stranu stehna.

"To těžko. Jsem teď čerstvě zamilovaná a zadaná. Můžeš si na něj zajít sám," odpálkuju ho, nad čímž se pousměje Sáďa, který mě poslouchá.

"Ale no tak, to že máš kluka neznamená, že nemůžeš na skleničku. Není to nemoc. Zajdeme si jako dva kamarádi. Od kdy si necháváš někým řídit život?" vím o co se snaží. Je to manipulativní bastard. Jenže já už ho mám prokouknutého.