Fotbalový sen

19

Objednávání a kontrola materiálu. Nejnudnější věc, která na této práci je. Protože to irituje všechny, schytává to ten nejnovější, takže já. Musím projít všechny přípravky, látky, pomůcky a milion dalších věcí, které používáme a udělat přehled toho, co chybí, co je potřeba objednat a přivézt. Už tu v přípravcích na masáž sedím asi hodinu. Ještě mě čekají pomůcky s dalšími blbosti. Dřív než se k nim dostanu se však utopím v papírování.

Zvenku slyším smích. Super. Zatímco tu sedím v papírech se venku odehrává zábava. Vztekle zafuním a sednu si do tureckého sedu. Mám už přesezené nohy.

Místo hrabání se ve sprejích radši vytahuji telefon. Nudím se. A tak do naší skupiny s kluky posílám svoje selfie s poznámkou, že doufám, že ocení mojí oběť. Místo toho se mi vysmějí. Je to prý trest za to, že moje srdce nepatří jim, ale na Eden. Nakonec mě ale politují. Taky je nebaví dělat spoustu věcí, které fotbal obnáší. Je to daň za to, že děláme to, co milujeme. Nic není jenom růžové.

Když jsem konečně hotová ve své noře, tak říkám svém kanceláři, jdu k vířivkám. Tam je to na chvíli, naštěstí. Vracím se zpět, abych si dala další kafe a pokračovala. V mé svatyni je však narušitel. Kdo jiný než Láďa. Má v ruce krabičky s jídlem. To není dobrý. Nechci se s ním zase zapovídat. Chci si držet odstup.

"Vyslyšel jsem tvoje prosby," usměje se. A reakce mého těla se mi vůbec nelíbí.

"Super, aspoň si můžeme promluvit," zavřu za sebou dveře. Je tu jedna věc, kterou si prostě musíme vyjasnit. "Pokud spolu máme spát, tohle nemůžeme dělat. Dělala jsem to Jáchymem a nechci, aby to dopadlo stejně," vysypu něco, nad čím přemýčlím od rána.

"Já nejsem jako Jáchym, nemusíš se bát," položí jídlo na skříňku a jde ke mně. Evidentně nechápe že to není o něm, ale o mně. Nejsem zvyklá tohle dělat s kluky které vídám. Moje sexuální zkušenost je buď jednorázová s klukem, kterého jsem poté neviděla a nebo s kamarádem, který mě nikdy nepřitahoval na tolik, abych s ním chtěla být ve vztahu. Jenže tady je to jiný než u Jáchyma. Je to celkově jiný a to se mi nelíbí.

"Tohle ale není o tobě. Je to o mně," přiznám. Pakt o upřímnosti mě štve, vysloveně mě teda sere, jenže upřímnost je v tomhle potřeba.

"Chápu to dobře, že začínáš roztávat, studená královno?"

"Ledová královno, když už," opravím ho, opírající se o dveře, jelikož je blízko. "A ne, neroztávám. Jenom se bojím, že bych mohla začít a tak si chci ohlídat, že to zůstane u sexu,"

"Blbost. Si ze mě hotová," šeptá. Ne nejsem! Nejsem! Nebo možná jsem?

"To proč jsem to nakousla je to, abychom si stanovili pravidla. Pořádek dělá přátele," obejdu ho, protože je jeho prohled tak intenzivní, že mám co dělat, abych se nevysvlékla a nerozdala si to s ním. Ještě, že je moje děloha stále proti tomu, abych si užila. Ještě si tohle potřebuju promyslet.

"Dobře, co navrhuješ?" přistoupí na moje požadavky.

"Žádné randění. Randění znamená vztah a vztah je velký špatný. My chceme sex, ne manželství," navrhuji. "Není to teda jenom randění. Nemůžeme celou noc propovídat a smát se, protože je to nebezpečný. Tečka," kroutím hlavou. Můj nápad Láďu pobaví.

"Jak si to představuješ? Jako já chápu, že spolu nemusíme chodit na rande a jíst při svíčkách nebo si vyznávat lásku. Jak spolu ale chceš trávit čas, když nemůžeme mluvit, aby ses náhodou nezamilovala. Má to vůbec cenu? Cíl tohohle je být kamarádi a když na to přijde, rozdat si to, nebo ne?" znejistí. Tím lehce znejistí i mě.

"Má. To co se snažím říct je, abychom spolu netrávili až moc času, protože to prostě nedopadne dobře,"

"Jestli máš pochybnosti tak do toho nemá cenu jít. Su tolik úžasnej, že to prostě neustojíš," chytne mě na bokách. To je přesně ono. Ty pocity, co se objevjí poslední dobu jsou jeho chyba. Ten úsměv, ten dotyk, ten pohled - je to jeho chyba!

"Chceš se vsadit?" Položím mu ruce na hrudník, když si mě k sobě přitáhne.

"Jakože bys prohrála další sázku?" vzpomíná. "To sama nechceš," hladí mě po tváři.

"Uděláme to tak, že spolu budeme jenom s kluky a nebo spolu budeme mít sex. Jakmile zápas skončí, rozejdeme se každý k sobě," upřesním svůj požadavek. Pokaždé, co s ním jsem a odejdu, přemýšlím nad ním celý den. Třeba dva dny zpět, potom, co jsem ho před kluky políbila, jsem nemohla z hlavy dostat jeho rty. Nebo po plese, cítila jsem jeho dotyky ještě další ráno. Doma jsem seděla u konzole, kde jsem měla zapnutou FIFU, najednou mě ale nebavila
.
"Dobře," souhlasí a hned na to mě zvedne do vzduchu. Vysadí mě na stůl.

"Musím tě zklamat. Menstruace netrvá tři dny. Ještě mi musíš dát minimálně den," ječím se smíchem, protože ze mě chce stáhnout tričko. To pustí a sehne se k mému břichu.

"Tohle vůbec není vůbec hezký holka, ale počkej, jednou mě budeš milovat," mluví k mojí děloze. To mě dodělá úplně. Smíchy se plácám ve vzduchu. On je vážně král humoru.

"Co kdyby ses věnoval mně? Tady, nahoře," zním trochu ublíženě. A tak se zase zvedne. Tentokrát už nic neříká. Vezme moje tváře do dlaní a než se naději, líbá mě. A já přísahám bohu, že je mi úplně jedno, kolik práce tu je. Prostě ho líbám. Jeho rty jezdí po těch mých s prsty na mých bocích. Šíleně si to s ním tady a teď rozdat. A stejně to má on, což poznám, když zoufale zafuní.

"Musíme přestat, jinak......," zadýchaně šeptá.U toho lehce olízne rty. O můj bože, proč mi tohle děláš!

"Jinak co?" funím o něco víc než on. Je znát, že je profesionální fotbalista a má větší výdrž. Snad mu to zůstane i v posteli. Abych zamezila dalšímu políbení, opřu si jeho hlavu o jeho hrudník. Čím měně očního kontaktu, tím lépe.

"Ty víš moc dobře, co by se tu stalo," rýpne si. Má pravdu, hraju si s ním.

"Nevím. Co myslíš, že by se stalo?" Nasadím nevinnost do té naší partie.

"Nedělej hloupou," baví se s kroucením hlavy ze strany na stranu. Rukama mu zajedu pod tričko. Nemiluju nic víc než vypracované mužské tělo.

"Nedělám hloupou, jenom přemýšlím nad tím, co bychom spolu mohli dělat," šeptám. Nějak automaticky se ho snažím svést, nicméně mi nedochází, že z toho nic nebude. Dělám to automaticky, když vidím, jak je sexy.

"Vítej v klubu, protože půlku dne nepřemýšlím nad ničím jiným," přiznává potichu.

"To jsem tě tolik okouzlila?" Divím se. Jsem si vědoma svého kouzla na kluky a muže, ale že zrovna on podlehne mému kouzlu je zvláštní.

"Holky mě normálně prosí, abych je vzal k sobě. Tebe jsem musel přemlouvat," vytahuje mi ruce ven pod jeho tričkem. Evidentně má co dělat, tak jako já, aby se udržel. Nejradši bych si to tu s ním rozdala na každém místě. Na téhle skříňce, na stole, na zemi, u zdi, zkrátka všude. Ještě dva dny! Dva dny! "Stejně tak jsem okouzlil i já tebe," konstatuje docela sebejistě, zatímco se hrabe v krabicích s jídlem.

"Máš kouzlo, to ti musím nechat," vydávám se za ním k jídlu, vzhledem k tomu, jak nádherně to voní. "Víš, co se ale říká o klucích, kteří mají charisma a humor? Dohánějí tím fakt, že jsou v posteli na prd," vymyslím úplnou hovadinu, jenom abych jeho vlasy zase naježila vzteky.

Vrhne po mně šíleně vtipný výraz, říkající, že jsem úplně blbá. Jenže já nevyprsknu smíchy, tak jako bych chtěla. Zahcovám si vážný obličej.

"Nekecám, je na to studie," potvrzuji telefon.

"Víš co? Chtěl jsem ti pomoct, ale máš smůlu. Užij si to tu. Já si půjdu domu užít, že mám dneska volno," sebere krabici svého jídla, poplácá mě po rameni a prostě odejde. Nemám na to co říct, jelikož vím, že si za to můžu sama. Protočím oči a místo nadávání se vrhnu do svojí práce, mám ji totiž víc než dost.