Fotbalový sen

8

Do háje. Do háje. Do háje.

Proč ležím v cizím pokoji s tělem, které vypadá jako muž? A proč mám pocit, že je to někdo, koho z duše nesnáším? Pomalu se zvednu a nahnu se přes tělo toho někoho, jemuž vidím záda. A samozřejmě že je to přesně ten, kdo si myslím, že to je. Co jsem do háje dělala potom, co jsem zvracela do záchodu? Proč jsem skončila zrovna s ním tady?

Poslední co si pamatuju je hlava v míse záchodu, nic víc.

Koukám pod deku a mám na sobě JEHO triko. A žádnou podprsenku. Jenom kalhotky.

Zoufale si sednu na postel a jdu si se šílenou kocovinou pro ibalgin. Ten se naštěstí nachází na lince, asi s logickým předpokladem, že nám bude ráno blbě. Zapiju jedno růžové štěstí a hledám svůj telefon. Ten je na stole v kuchyni. Okamžitě si ho beru. Sice nemám žádný zmeškaný hovor od táty, od Jáchyma jich je ale deset.

Tátovi jsem stihla napsat zprávu, že jsem v pohodě a že přespím u jednoho z kluků. Ufffff. Nezabije mě, až se vrátím. Aspoň, že tak.

Chci odepsat Jáchymovi, za to, co se stalo, jenže místo toho koukám s otevřenou pusou do telefonu. Někdo, možná já, spíš ale Láďa poslal fotku nás dvou v posteli jemu do zprávy. Nejhorší je na tom to, že to už asi viděl i Lukáš, vzhledem ke zprávě, jež mi poslal.

Neříkej mi, že si se vyspala s klukem, co má IQ37 - čímž narazí na jeho číslo dresu.

Rozohněně se krásně prosvětleným bytem s moderním nábytkem a vybavením rozejdu do ložnice toho vola, jemuž nestačil ten rádoby vtipný hovor ze včera.

"Ladislave Krejčí vstávej nebo tě asi zabiju," zakřičím tak, abych ho probudila, což se podaří. Škubne sebou a otevře oči.

"Tobě taky dobré ráno, ježibabo," zaskučí. "Víš, že když jsem tě zachránil před jekotem tvého kámoše na sex, nebo jak mu říkáš, neznamená to, že chci, aby si ječela ty na mě," skuhrá dál. Místo odpovědi mu dojdu pro vodu a ibalgin, protože z něj potřebuju dostat, co se dělo.

"Na, tady máš," podám mu prášek se skleničkou. To už sedí na posteli. Nemám tušení jestli pod tím něco má, ale radši se nekoukám. Chci věřit, že jsem s ním nic neměla. Jenže abych tomu věřila, nesměla bych se znát. Idioti jako on se mi vždycky líbili, je to takový můj zlozvyk. Nehledě na to, že když se odpoutám od toho, kdo a jaký je, není ošklivý. Fotbalisti jsou zkrátka sexy.

Ibalgin si vezme a zapije ho.

"Co je tohle?" ukážu mu fotku. Podívá se na telefon a na mě. Škodolibě se usměje.

"Ty nevíš co se včera dělo?" diví se.

"Kdybych to věděla, tak se neptám,"

"Tak to mě mrzí. Doufal jsem že si tu noc budeš pamatovat," zahraje zklamání, zatímco si užívá moji nevědomost.

"Spali jsme spolu?" doptávám se, když se k odpovědi nemá.

"Já nevím, jestli chceš slyšet pravdu, když tě takhle vidím," zasměje se, ale hned přestane a chytne se za spánky. Dobře mu tak, ať shoří v pekle.

"Takže spali. Achjo," vydechnu s myšlenkami na Jáchyma. Měla bych se zabalit a utéct někam do Asie, kam nepojede, protože se bojí hmyzu. "Teda ne, že bych byla překvapená. Spíš bych se divila, kdybych se s tebou nevyspala. Si fotbalista, byla jsem opilá a si docela pěknej, idioti mě prostě přitahují. Ale do háje. Ty. Vážně?" plácnu se do čela, při tom, jak se koukám na naší fotku v telefonu. Proč musím všechno tak komplikovat?

"Nespali jsme spolu, neboj. Sotva jsme sem oba vylezli po schodech," vyvrátí mi moji představu o noci. V ten moment vím, že jsem řekla víc, než jsem měla. "Ale díky, že si přiznala, že by si se mnou něco mohla mít," zazubí se, jako malý prcek.

"Nemohla," zkřížím ruce na prsou.

"To už neukecáš," postaví se a odhalí tak svoje hezké tělo. Naštěstí není nahý, má na sobě spodní prádlo, tak jako já. Že mi nedošlo dřív, že si ze mě dělal srandu. Nemusela jsem vypadat, jak debil. "Nedělej, že se snažíš koukat jinam, včera si moje tělo komentovala jinak. A celkově si včera byla víc upřímnější. Možná bys měla pít každé ráno, aby ses pak nechovala jak ježibaba," urazí mě a uteče, což udělá dobře, protože se za ním rozběhnu. On je takový hulvát.

Jeho byt není velký, ale hezky zařízený. Dokonce tu má uklizeno. Bílé zdi však dodávají pocit sterility. Chtělo by to obrazy a víc kytek, když už nic jiného.

"Můžeš mi vysvětlit proč se ta fotka posílala Jáchymovi?" zvednu obočí, když se udýchaně zastavím. Neměla jsem běhat, moje tělo na to není připraveno s kocovinou, jako kráva.

"Protože si se mu chtěla pomstít za nějakou zprávu a telefon. V noci ti volal a ječel na tebe, tak jsme vymysleli, že se mu takhle pomstíš," opírá se o linku a prodýchává naštvaný žaludek po tom rychlejším pohybu. 

"Proč jsem vůbec šla spát k tobě a ne domů?"

"Bylo ti blbě a bála ses Jáchyma," odpoví. Vidím, že říká pravdu, konečně.

"Ten telefon si mi měl vzít," odemknu chytrou krabičku, abych mohla něco napsat Jáchymovi, jenže nemám tušení, co napsat. Nemám totiž ponětí, co mě tak vytočil, že jsem mu poslala fotku s klukem z postele.

"Byl jsem úplně stejně opilej, jako ty," brání se. "Dáš si něco k snídani?" Otevře lednici.

"Ne dobrý, děkuju," sklidím se už trochu. "A ne nebyl. Vypili jsme toho stejně a já vážím dvakrát méně než ty, takže z podstaty věci..," pokouším se o vysvětlení, jenže mě zastaví. Nebyl tak opilý jako já, nadávalo by to smysl při porovnání naší tělesné stavby.

"Nejsem ani pět minut vzhůru a už mě z tebe bolí hlava. Mlč chvíli, děkuju," spojí ruce dohromady, čímž mi nasnačí, že mě o to prosí. Já mu rukama zase naznačím, že je idiot. Jeho to nějak dvakrát nezajímá, takže se jdu převléct, abych tu nepochodovala v jeho triku.

Přehodím přes sebe triko a nasoukám se do džínů. Čekám tragédii v zrcadle, o to víc jsem překvapená, když zjistím, že jsem odlíčená. Dokonce si všímám odličovadla na umyvadle. On má holku? Že by některá dobrovolně chodila s něčím takovým?

"Já se včera odlíčila? K tomu došlo jak?" vyjdu z koupelny s podivem. Můj spolu nocležník si dělá vajíčka. Jak s kocovinou dokáže jíst, nemám tušení. Pozvracela bych se.

"Tvoje vrstva na obličeji by mi zadělala povlečení a to by se nelíbilo mému Jáchymovi v ženské verzi," krájí cibuli v hezky vybavené kuchyni šedé barvy. Koukám na něj, jak si spokojeně dělá jídlo. Až moc dlouho. Uznávám. Něco na něm je. A přesně proto si ho musím držet od těla. Nevím jestli je povolené spát se subjekty o které se staráte v práci. "Teď koukáš na mě nebo na ty vajíčka. Já ti totiž udělám taky, jestli chceš," zamává mi před obličejem rukou. Tím mě vrátí ze zamyšlení.

"Přemýšlím nad tím, co ti prvně uříznu, až se pohádám s Jáchymem, kvůli tobě," vrátím se k něčemu, co mi momentálně dost přetěžuje mysl.

"Kvůli,mě? Ty ses to rozhodla udělat," brání se.

"Víš, co? Já radši půjdu, jinak bych tě musela zabít," protočím oči.

"Nemáš za co. Až budeš potřebovat někde přespat, tak nechoď za mnou," zakřičí na mě, protože už jsem venku z kuchyně. V předsíni si vezmu svoje věci, bouchnu dveřmi a opustím byt toho vola. Mezitím mi napíše Jáchym, že mě chce vidět. A já souhlasím.