Fotbalový sen

49

"No nazdar," pozdravím Hanciho se svojí přítelkyní Kristýnou. Naplánovali jsme s Láďou menší loučící party. Adam odejde do Německa, Bořek končí, Láďa se taky asi nakonec dostane do Anglie a Adam Gabriel odchází do Hradce. Do toho přišlo ještě pár dalších spoluhráčů. Je správný čas na to to zapít. Teda oni to zapijou, já to mám zakázaný dokud si Láďa nebude jistý, že jsem zdravá a v pohodě.

David s Kristýnou jsou poslední, kdo má přijít. Všichni ostatní už jsou tady. Sedí v obýváku a povídají si u skleničky vína. Jediný, kdo pít nemůže jsem já, protože Ladislav každému návštěvníkovi už u dveří zakázal mi nalít alkohol. Takže mám džus s vodou. Super party.

"Jsem rád, že jste se už konečně dali dohromady. Dost vám to trvalo," usmívá se Bořek, když vidí, že si sedám k Láďovi a on mí dává pusu do vlasů. Jeho nálada je poslední dny lepší. Zítra letí do Anglie se dohodnout s vedením Aston Villy. Mají se mu na to koleno podívat a zkusit podepsat smlouvu. West Ham ho sice odmítl s takovýmhle zraněním, ale Aston Villa jeví zájem i přes to zranění, což je super. Takže i Láďa má důvod k oslavě a k pozitivitě. I kddyž to nebude to, co si přál, furt je to Premier League v Anglii. O tom fotbal je. O kompromisu.

"Jí to trvalo dlouho, mně to bylo jasný hned," rýpne si Láďa.

"My víme. My víme Krejdo," směje se Kara s ostatními.

"Řešilo se, kdo bude další kapitán?" měním téma, abychom už neřešili mě a Láďu. Mám toho tématu po krk.

"Krejda by bol dobrý kapitán, ale ak odíde, padne to na mňa," odpoví Dávid.

"Tak to hodně štěstí. Protože po přestupech bude v kabině dost živo," pousměje se Bořek. Nemám tušení proč se tváří, tak jak se tváří. Vůbec se mi to ale nelíbí.

"Jak to?" diví se Kara.

"Vy to nevíte? Sparta jedná s Kuchtou, Zeleným a Janktem. To jsou tři šešívaný za jedno přestupový období, pokud to dopadne. To se bude líbit tobě Slavistko. Jsem rád, že odcházím, protože se to v kabině pozabíjí," pokračuje Bořek. Kuchta je super. Zelený ještě lepší. Ale to poslední jméno je moje kletba.

Láďa zbledne a podívá se na mě. Já na něj. Nemusíme promluvit, abychom se dorozuměli. Vím, co se odehrává v něm a tuším, že ví, co se odehrává ve mně.

"To snad nemyslíš vážně? Tolik volů? Jako je pravda, že útočníka a křídla potřebujeme. Ty kráso ale zrovna bývalý slavisty?" zakňučí právě Kara. Kéž by jejich hráčská minulost byla ten jediný problém.

"Jak moc reálný to je?" vyptává se Láďa. Trochu doufám, že je to jenom poplašná zpráva.

"Zelený a Kuchta jsou hodně reálný, Jankto je v řešení pár dní," obeznámí nás Bořek. To mě trochu uklidní. Pochybuju, že ho Sparta zaplatí, vzhledem k tomu, že hraje ve Španělsku. Kdo by chtěl vydělávat míň, když může mít víc?

"Super," sarkasticky odpoví Bořkovi Ladislav.

"Ještě, že odcházím pryč," dodá Hložan.

"Kdo si dá panáka?" zvednu se, abych znovu změnila téma. Tohle je totiž ještě horší téma, než to předchozí. Většina z nich zvedne ruku a tak vyndám skleničky na panáky do nichž rozliju alkohol. Každému, kdo si ho přál dám jednu plnou skleničku a koukám se, jak si ho užijí, mezitím, co já si k tomu můžu tak maximálně čuchnout.

Kluci se pak začnou bavit spolu o něčem, co je zajímá, což nebaví nás, přítelkyně. A tak se zapovídáme z holkami o přestupech a stěhování, které je pro většinu z nich aktuální. Holky pak mění téma, co mě tolik nezajímá a tak se přidávám klukům. Ti hrají šipky, které celá jejich kabina úplně miluje a mívají v nich turnaje.

Vůbec mi to nejde, ale je to sranda. Obzvlášť, když Láďa prohrává, protože s berlemi se šipky blbě hází. Dokonce i já s mým tragickým hodem jsem ho zvládla porazit. To Láďa špatně nese. Šipky miluje a nesnáší prohrávat.

Pobaveně si jdu po dohrání šipek nalít džus. Moje já dostane potřebu si do džusu nalít trochu vodky. Proč? Protože s opilými lidmi se baví člověk mnohem lépe, pokud je sám opilý. Jenže to vidí Tomáš, který si vysloveně užije tu buzeraci, kdy mi vezme alkohol z ruky.

"Tady někdo podvádí," zašeptá.

"Dej mi to. Chci si dát jenom trochu," sáhnu po flašce vodky.

"Láďa řekl, že ne. Takže ne," chechtá se.

"Já jsem řekla že jo a je to moje tělo takže mi to dej," šeptám naštvaně.

"Nedám," uhne flaškou sem a tam, když se mu jí snažím sebrat.

"Tomáši, dej mi to,"

"Co za to, když ti ji dám?"vyjednává. Vím že bude chtít abych mu dělala poskoka, nosila jídlo a věci. To se ale nestane.

"Tak si ji nech, debile," odejdu a mířím radši za Adamem, mým tanečním parťákem.

Jako vždycky jsem to já a Adam, kdo tancuje na ty největší blbosti, co na Spotify najdeme. Po čase se k nám přidá i Adam se Sabinou. Ostatní nás radši neřeší a dál se baví.

Někdy kolem desáté začnou postupně odcházet a zhruba po půlnoci zůstaneme s Láďou na bytě samotní. Kluci toho mají hodně a tak je zbytečný pařit do noci.

"Počkej já ti pomůžu," zvedne se Láďa, když se vrátím z předsíně, odkud jsem vyprovázela Bořka a začnu sbírat skleničky s dalším bordelem, co jsme vytvořili.

"Ne dobrý, seď," odmítnu jeho pomoc. Nejsem si jistá, že by to zvládl s berlemi. Riskoval by pád a dodělání té nohy. A to ani jeden z nás nechce. "Běž si lehnout. Ráno brzo vstáváš," připomenu mu. Zítřejší odlet má v sedm, což znamená, že musí vstát někdy ve čtyři.

"Neříkáš to, abys mi potom vyčítala, že jsem ti nepomohl, že ne?" ujistí se.

"Neboj, nemusíš se bát. Kdybych chtěla pomoct, řeknu ti. Teď si běž lehnout, ať zítra vypadáš k světu a podepíšou s tebou tu smlouvu," usměji se, abych ho podpořila. Dojdu za ním a dám mu pusu. Nakonec teda ustoupí a jde si lehnout.

Jakmile odejde, vezmu si telefon a otevřu Instagram. Zveřejnila jsem fotku s Láďou a od té doby mi brní telefon. Udělali jsme to, abychom potvrdili ty spekulace, co se po novinovém článku objevují v médiích.

Romeo a Julie,
Sparta nebo Slavie?
Praha nebo Brno?
S tebou je to jedno ❤️

Tak zní můj popisek k fotce, kde stojí ve sparťanském dresu a já mu dávám pusu. Ten popisek jsem vymýšlela hodně dlouho. Od doby, co jsem ho označila a fotku zveřejnila mi přibylo fakt hodně sledujících. Většina z nich jsou holky, které jsou Ladislavem posedlé. Pod fotkou mám nicméně hezké komentáře. Nejradši mám asi ten od Lukáše.

Gratuluju. Ať je vaše láska důkazem, že láska dokáže spojovat po staletí znepřátelené rody. PS: pozor na dýky a jed.

Nad tím se pousměji. Jsem ráda, že na mě Lukáš úplně nezanevřel.

Nádobí naházím do myčky. Tu jsem strategicky nechala prázdnou, abych ji mohla zapnout a jít spát bez toho, aby v kuchyni zůstalo spousta nádobí. Pak už jsem tak unavená, že si ani nejdu vyčistit zuby a prostě sebou praštím do postele.

"Zvládneš to tu beze mě?" zamrmlá rozespale, jakmile ho probudím hrabáním v posteli. Zase nemůžu najít tričko.

"Zvládnu i když nerada," odpovím. Pár dní se o tom pokouším nepřemýšlet,protože je mi z toho strašně smutno.

"Třeba se tam za mnou odstěhuješ," mumlá dál.

"Třeba jo," řeknu si spíš pro sebe, protože usne. Vžene mi to slzy do očí. Za pár týdnů odletí a dlouho ho neuvidím. Sbalí se, odletí a já tu zůstanu sama. Neuvidím ho každý den, neucítím jeho vůni, nebudu se smát jeho blbým vtipům a výrazům. Nebude tu zkrátka. Nebude ani na stejné pevnině.