Fotbalový sen

25

Děti jsou radost, když zrovna nejsou tvrdohlavé. A to že kluci, jimž je asi třináct, jsou.

Vypomáhám tátovi s tréninkem, protože není v jeho silách zvládnout tolik kluků. A tak jim pomáhám s technikou a piluju s nimi strategii. Je to něco, co mě baví. Kluky to se mnou taky baví, aspoň mám ten pocit. Víc jim rozumím a jsem jim blíž věkově, což oceňují.

"Dominiku, neflákej ty nohy," ječím na hnědovlasého kluka, který se dneska rozhodně nesnaží.

"Martine, super práce s balónem, si přesný jak Švýcarský hodinky" chválím jeho střelu na branku, aby neměli pocit, že jsem hodně kritická. Chválení je stejně důležité jako kritika, ne-li důležitější.

"Dejte si poslední kolečko a pak máte chvíli pauzu," hlásím, když vidím, že druhá skupina, cvičená tátou dodělává svoje cvičení. Mají v podstatě kruhový trénink dnes. Čím víc toho pilují, tím všestrannější a lepší budou. A to je cíl.

"Jsou dobří, že jo?" ptá se mě táta, když si stoupnu do kolečka trenérů, kteří si něco malují na papír a klábosí o něčem, co jsem nestihla zachytit.

"Jsem na ně pyšná. Jestli takhle budou pokračovat, mají před sebou super budoucnost," sleduju kluky, kteří pijí z láhve. Je vedro a tak musí být vyřízení.

"Snad neuteču do Sparty, jako tady princezna," směje se David, což je jeden z dobrých tátových kamarádů. Povzdechnu si nad tím vtipem, ale dále už to nekomentuji. Mlaďoši totiž začnou ječet, že je venku nominace hráčů, jež budou reprezentovat naší republiku v baráži o mistrovství Evropy ve fotbale.

"Koho tam máte? Ukažte," jdu za kluky. Nedávno jsme se o tom bavili s mojí Sparťanskou partou a většina kluků je v reprezentaci do 21 let. Akorát Hložan je výjimka, ten i přes svůj věk hraje za ten hvězdný A tým. Láďa na nominaci k dospělákům čeká.

"No do prdele," vydechnu, když tam vidím jméno Krejčí. "To si děláš prdel. Láďa je tam," ječím plná euforie. Láďa si hrozně moc přál aby ho nominovali, ale bál se že to nevyjde, protože na jeho postu by mohla být spousta jiných kluků. ON TO FAKT DOKÁZAL! Já jsem na něj tak pyšná. On bude reprezentovat naši zemi!

"Koukejte je tam Kuchta a Janknto," mluví o Slavistech za něž jsem také ráda, ovšem ne tak jako za Láďu. Okmažitě beru telefon a píšu mu.

Kdy si mi chtěl říct, že ses dostal do repre. Víš jakou radost mám ????!!!!!!!!!!!!!!!!GRATULUJUUUUUUUUU KOPAČKO

"Noto mi neříkej, že tam nominovali toho debila IQ37," zklamaně hoši prohlásí. Táta a další po mně okamžitě střílí pohledem. Lukáš nebo Jáchym jim to řekli. Nedivila bych se, kdyby to byl Jáchym, aby se mi pomstil. Nikdo ho tu nemá rád. Kdyby ho ale opravdu poznali, zjistili by, že je to úžasný člověk.

"Kluci, myslíte, že bych vás mohla poprosit, abyste takhle o něm nemluvili? Je to fajn kluk, není zlý a nemáte ponětí o tom jaký je," zamračím se. Táta se usmívá od ucha k uchu.

"Ale no tak, vždyť je to úplně na hovno fotbalista. Na post záložníka mají fronty a oni vezmou jeho. Má asi dobrého agenta," pronáší David. Hádám, že je ublížený, že tam není Slávistický záložník.

"Ano, je úplně na hovno a proto ho podepsala Sparta. To dává velký smysl. Ve spartě jsou totiž všichni hráči úplně na hovno," pronáším ironicky a naštvaně.

"Míšo, uklidni se," zatváří se David, jak kdybych byla malý dítě.

"Já? Vždyť ty tu meleš úplně neobjektivní nesmysly. Ladislav možná není nejsympatičtější ale je to dobrý a kvalitní fotbalista. Hraje drsně, ale hraje fotbal, narozdíl od některých kluků, a nechává na hřišti duši. V hlavičkách byste se od něj mohli všichni učit. Není dokonalý, ale má svoje kvality a do reprezentace byl nominovaný z nějakého důvodu. Tak tu přestaňte brečet a urážet ho. Vypadáte směšně a ublíženě, protože to je Sparťan," Zvednu se z lavičky na které s kluky sedím. Mladí mlčí, staří jsou ublížení, minimálně David.