Fotbalový sen

18

Když se člověk probudí bez kocoviny, hned je svět hezčí místo. A to, že jsme pili s Láďou. Naštěstí teda víno, který jsme s ničím nemíchali, což je dobře pro nás. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem za poslední dobu udělala.

Teď už mířím za babičkou. Čeká na mě na pokoji, na vozíčku. Jsme domluvené, že se spolu půjdeme provětrat na čerstvý vzduch. Venku je nádherně. Ptáci zpívají, sluníčko svítí a člověk má hned lepší náladu.

"No nazdar, ty moje žirafo," zdraví mě. Já pozdravím jí a vyvážím jí do parku před nemocnicí, kde už nějakou tu dobu je. Žirafo mi říká už strašně dlouho, v podstatě odmala. Vždycky jsem měla nohy dlouhé. "To je dost, že si tady, poslední dobu na mě dost kašleš," rýpne si, nicméně má úsměv na tváři. Mrzí mě to, vím to. Když on teď není čas na nic. Práce je práce.

"Já vím babi, promiň. Je toho teď šíleně moc," pohladím ji po rameni, zatímco s ní vycházím z budovy.

"Užila sis aspoň ten ples s Láďou? Jmenuje se tak, že jo?" otáčí se ně mě. Táta je šílená drbna.

"Jo, jmenuje," protočím oči. Všimnu si, jak se babička uculuje. Už dlouho neslyšela o mně a o nějakém klukovi.

"Ukaž mi jeho fotku," zavelí. Bez odmlouvání vytáhnu telefon a snažím se najít nějakou jeho hezkou fotku. Nakonec ji najdu. Ještě rychle zvednu jas, přiblížím fotku, aby babička viděla, jak vypadá a telefon ji dám. Chvíli na něj kouká s brýlemi, pak si je sundá a znovu si je nandá. "Nedivím se, že se ti líbí. Kdyby mi bylo dvacet.....," nedořekne větu. Já jenom valím oči.

"Je fajn, i když mi leze na nervy většinu času,"

"Jak si myslíš, že jsem se dala dohromady s tvým dědou? Strašně mě sral. Kdykoliv byla zábava tak mi dělal naschvály. Věděl přesně co má říct a udělat, abych vybuchla. No a konec znáš. Ve vztahu se musí neustále něco dít, jinak se člověk zblázní nudou," vrátí mi telefon.

"Babi, víš jak jsem na tom se vztahy,"

"Vím a proto doufám, že přijde ještě někdo víc tvrdohlavý než si ty a kopne tě tak moc do zadku, že se ti rozsvítí," její drsné slova mě pobaví. Nemyslím si, že by zrovna tohle měla třicet sedmička v plánu.

"Třeba někdy...," přejdu to, co mi řekla. Vyhovuje mi to, jak žiju. Klid a žádné drama. Upřímně, ani nevím, jak partnerství funguje. Nikdy jsem v něm nebyla. Ano, je mi pět a dvacet a neměla jsem kluka. Jsem taková vztahová panna. Ups.

"Láďu ti schvaluju. Sice trochu vypadá jak kdyby byl opice, ale vidím v jeho očích, že to není idiot. A to je důležitý," v moment, kdy ho nazve opičí vyprsknu smíchy. Tohle musí slyšet i on.

"To může být tím, že je z Brna a taky ze Sparty," vysvětlím jeho vzhled. Vím, že to babička nemyslí vážně. Má tendenci si dělat ze všeho a všech srandu. To mám po ní a je to super vlastnost. Neodpustím si ale s babičkou udělat fotku a s jejím svolením mu napsat to, co o něm řekla. Vím, že mají poradu na strategii, kde probírají, jak porazit soupeře. Už ani nevím s kým hrají. Jediné, co vím je to, že Slavie vede. No a s tím v jaké jsou formě to vypadá, že vyhrají titul. Sláva Slavii!

Možná vypadám jak opice, ale rád bych ti připomněl, že si tu opici líbala a ne jednou.

Odepisuje. Vrací se ke včerejšímu večeru, který po dojedení hamburgerů pokračoval hraním na konzoli, líbáním a smíchem. Celou noc jsme propovídali. Nikdo z nás nezavřel pusu asi do čtyř do rána. Byla to taková zábava, až mě to vyděsilo. Pokud to "něco", co mezi námi je, má fungovat, tak, abych do toho šla, tohle si nemůžeme dovolit. A to je pravidlo přes které nepojede vlak.