Fotbalový sen

30

Z Edenu, přes Letnou, až do baru. Tam skončila naše dnešní oslava. Někteří z nás už jsou dost napití, včetně mě. Proto momentálně piju vodu s citronem. Potřebuju se trochu vzpamatovat, abych zase nezvracela a nebylo mi ráno blbě. I když o tom už začínám pochybovat, vzhledem k tomu, že jsou dvě ráno. Tělo se z té dávky alkoholu tak rychle nedostane.

"Krejdo, pojď na panáka," připletou se k nám kluci z B-týmu. Sedíme u stolu s kluky z A-týmu a řešíme úplné hovadiny. Je pravda, že Krejda je dneska za hvězdu. V posledních minutách dal gól, jež jim vyhrál titul. Nedivím se, že chtějí všichni fotku, panáka a dres hvězdy.

Láďa se zvedne a jde s nimi. Docela mě překvapuje, že po tolika panácích vypadá líp jak já.

"Konečně je pryč," zajásá Hložan, šťouchající do Kary.

"Že to říkáš zrovna ty, jste jak bráchové," divím se jeho reakci.

"Máme pro tebe pár otázek, na který budeš odpovídat ano nebo ne, dobře?" přidá se k němu Kara. Co to je zase za výmysl? Jaké otázky?

"Hele, jsem opilá, nemůžeme to nechat na zítra?" cucám brčko v pití. Ostatní u stolu sledují situaci a jsou stejně zmatení, jako já. Myslím tím Martina, Bořka, Sabinu, Verču, Dávida, Láďu staršího, Gabču a Tomáše.

"Ne, právě proto, že si opilá to musíme udělat," nesouhlasí Hložan. Kara vytahuje telefon. Není totiž tak nalitý, jako druhý Adam. "Plánujeme to už delší dobu, ale po dnešku to prostě musíme rozseknout," vysvětluje. Vůbec jim nerozumím. Je to nějaký kvíz, zda jsem Sparťanka? Nebo o com jim jde?

"Pro Míši dobro hoši, cokoliv tu zazní je přísně tajný a jestli se to dostane ven, zabije vás armáda Slavistů," upozorňuje Kara především mladé kluky. Proč by je měli zabíjet? To už jsem tak na mol, že nechápu jejich humor?

U stolu naštěstí nesedí nikdo pro mě cizí. Starší hráči jsou v druhém boxu, někdo už jel dokonce domů. Nemusím se tak bát toho, že přijde něco, co mě ztrapní před celým týmem. Bude to jenom před jeho půlkou.

"Co je to za kvíz?" jdu k věci.

"Je to test, jestli si zamilovaná," řeknou oba na jednou. Dělají si ze mě srandu? Nebo už jsou tak moc opilý, že to myslí vážně?

"Běžte do prdele, na to vám kašlu," odmítám. Vím, kam tím míří. Tak opilá, aby mi to nedošlo, nejsem.

"No tak. Vidíme to všichni. Teď ještě musíš pochopit ty, že si z Ládíka úplně hotová," objímá mě kolem ramen ještě nedospělý Kara, co by vůbec pít neměl. I tak je na mol. Dneska ale může, zaslouží si to oslavit.

"Dobře, ale udělám to jenom proto, abyste věděli, že ho nemiluju a vy máte halucinace," svolím. Okamžitě se ozve jásot snad všech u stolu.

"Ještě než začneme, uzavřeme sázky," vykřikne Tomáš.

"Dobře, sázím se, že umřeš jako panic," vsadím na Tomáše, čímž ho setřu. Ublíženě se zatváří. Máme zvláštní způsob komunikace, to nezastírám.

"V tom případě bys prohrála,"

"Fakt? I když započítávám jenom ten sex, kdy jste se udělali oba?" Nakloním se k němu docela jistá, že v mých očích je stále panic. Kluci vedle něj z toho samozřejmě mají druhé Vánoce.

"Víš, co mi můžeš?" řečnicky se zeptá.

"Dobře, u-uklidníme to. Mám první otázku. Přemýšlíš nad ním často?" Položí první otázku Kara.