Dreamer1: Proč ne? Vždyť máš volno.
Já: To nejde, to je moc rychle.
Dreamer1: Dobře, tak za dvanáct?
Já: Minimálně dvanáct!!!
Dreamer1: Dobře, třináct. Možná dvanáct ale večer.
Já: Tome, já tě zabiju.
Já: Myslím to vážně.
Dreamer1: Krásko, půjdu spát, tak dobrou!
Já: Po stopadesáté ti píšu, že nejsem žádná KRÁSKA! Dobrou KRASAVČE!!
Dreamer1: Krásný den ti přeji, KRÁSKO! *HEART*
Ano moje srdce právě vynechalo jeden úder, no možná jich bylo víc. S vyděšením koukám na můj telefon. Myslí to ze srandy, že jo!?
Já: To je ze srandy nebo?
Dreamer1: .....
Já: To není odpověď.
Dreamer1: Je stejná, jako, jestli jsi měla kluka. Ahoj krásko.
Napsala bych mu: Díky za pomotanou hlavu, ty krasavče.
Ale nemám tolik odvahy? Co k tomu vlastně potřebuji. Už chápu mé motýlky v břiše. Jsem v pasti, které se říká zamilovanost. A není cesty zpět. Sakra.
Jak může můj život, moje city ovlivnit blbý chat s neznámou osobou? Co když to je holka? Co když to je úchyl a chtěl mi jen pomotat hlavu.
Můj den je, ráda bych řekla obyčejný a každodenní, ale to určitě po dnešní komunikaci s Tomem není.
Přes den ve škole je naprostá nuda, spíše si do mého bloku poznamenávám náměty na pokračování příběhu aka osud Harryho a Anny. Kéž bych měla život jako ona, mohla Harryho jen poznat a obejmout. Kdo potřebuje fotky a podpisy? Na vychloubání? Já bych mu jen řekla, co pro mě znamená a že ho nevnímám, jako každá poblázněná fanynka. Jaký názor na něj má vlastně Tom? Je to jeho vzor, ale co víc? Měla bych si s ním o tom promluvit, ale jak?
Cestou domů se zastavím v místní Wimbledonské kavárně na horkou čokoládu, je to ta nejlepší na světě, jinde lepší nenajdete! Při upíjení čokolády projíždím novinky na wattpadu, až nakonec zakotvím u nového příběhu, do kterého se ponořím, a nevnímám okolní svět. Možná jen do doby, co mi pípne nová zpráva od Toma a naruší moje okénko čtení.
Dreamer1: Ahoj Chloe, jak pak se dneska máš? Doufám, že skvěle!
Já: Hrozně.
Já: Jinak ahoj.
Dreamer1: Pročpak se má moje princezna hrozně?
Já: Tome naposledy, nejsem ani princezna, ani tvoje. Protože jsi mi ráno napsal tolik věcí a já je nestihla vstřebat.
Já: Bojím se našeho setkání.
Dreamer1: Myslíš toho za dvanáct až třináct dní?
Dreamer1: Já se nemůžu dočkat!!
Dreamer1: Budu tě moct aspoň obejmout?
Já: Jasně, že ano!
Dreamer1: AAAAA Můžu obejmout Chloe! Jdu jásat, jako tvůj velký fanoušek.
Já: Jako kamarád!
Dreamer1: Samozřejmě!
Já: Víš, že kluci s holkami nemůžou „jen" kamarádit? Je to vědecky dokázané.
Dreamer1: Já myslím, že už spolu „jen" nekamarádíme.
Dreamer1: A ano, předejdu tvojí otázce, myslím to vážně.
Já: Já taky.
Dreamer1: V tom případě bys měla mít skvělý den, Chloe.
Já: O moc se najednou zlepšil.
Píšu a sama se šklebím jak idiot do displeje telefonu. Pořád sedím, teď už se studenou čokoládou v ruce, v kavárně.
Dreamer1: To jsem moc rád! Mě čeká náročný den, ale zvládnu ho. Jen bohužel večer, takže u tebe ráno, nebudu online.
Já: To nevadí, napíšeme si jindy.
Dreamer1: V to pevně doufám.
Dreamer1: Možná mě něco napadlo?
Já: Ano? Co to bude?
Dreamer1: Taky jsem ti chtěl poslat jednu fotku, ale nemám jak. Možná, nemáš náhodou iPhone? Mohl bych ti poslat iMessage, aniž bych potřeboval nějakou applikaci.
Já: Náhodou mám.
Dreamer1: Dáš mi teda, krásko, tvoje číslo?
Já: Kráska ti žádné číslo nedá.
Já: Ale já ano. XXX XXX XXX
Dreamer1: Už jsem se bál, že ho nedostanu.
Já: Haha.
Dreamer1: Vážně, tak já ti tu fotku pošlu. Jen nevím, jestli hned teď. Musím jít s kamarády, máme snídaňovou poradu.
Já: Dobře, v pohodě. Užij si dnešek.
Dreamer1: Ahoj!
Já: Pa!
Uklízím telefon do zadní kapsy u džínů a platím za mojí čokoládu. Ve chvilce se ocitnu před kavárnou a moje kroky vedou do blízkého parku, kde jsem si včera byla zaběhat.
Usadím se na lavičku a vyndávám si svůj blok na náměty. Začínám psát, až popíšu pár stránek. Několikrát po sobě zpětně čtu stránky s textem a nemůžu se dočkat, až zrovna tyto části budu psát do povídky.
Z mého čtení mě vyruší můj telefon. iMessage od neznámého čísla.
Tom: Ahoj, tak jsem to stihl už teď. — Tom x
Já: Krása, někdy chci procestovat Ameriku.
Lehce smutním, když koukám na fotku, kde je Golden Gate Bridge v noci. Nádhera!
Tom: Můžeme spolu.
Já: Myslíš moc na budoucnost, mimochodem, máš divný číslo. Haha.
Tom: Všechno mám divný viď?
Já: Jo! Přesně, jak jsi to uhádl? Haha.
Tom: Jen hádám. Pak se ti ozvu.
Rychle vyfotím můj blok v pozadí s parkem a odesílám fotku.
Já: Jako jediný víš přibližný osud Harryho a Anny, važ si toho „kamaráde"!
Tom: No to neee!! Jupíí! Budou spolu. Uff!! Už můžu v klidu dosnídat. Krásná fotka, ale ty na ní jako vrchol dokonalosti chybíš.
Já: Červenám se, nech toho...
_____________
JÁ SE ASI ZABIJU!
Jako vážně je na předešlé části tolik votes a komentářů? Brečím štěstím, strašně moc to pro mě znamená! DĚKUJUU!!!
Maky
ČTEŠ
Wattpad? Wattpad.
Fanfiction"Chtěla bys aby si to někdy Harry četl?" "Proč se ptáš?" "Zajímá mě to." "Ne! Panebože, asi bych se propadla studem do země." *** "Harry by jí neudělal cucflek na krku." "Proč?" "Harry by jí udělal minimálně dva." "A to víš z jakého fanouškovského...
