Wattpad? Wattpad.

Part 34

„Jak to můžeš číst, když tam píše o sexu?" vyhrkne z ní a najednou se chytá za pusu. Slyším jen Harryho smích.

„No, je to hezký čtení. Třeba u Chloe jsem zjistil, že si to do toho vypisuje svoje sexuální touhy, že zlato?" Co to oslovení? Sakra! Anny pohled je něco jako: Něco jsi mi neřekla Chloe a ty špatně zamaskované cucfleky tomu jen dopomáhají.

„Ne, to není pravda." Uchechtnu se a začínám nabírat červeně do mých tváří.

„Prostě je to něco jinýho, to jo. Ale. Hmm. Prostě si představuju třeba nějakýho Jacka, kterej je jako ve filmu. Je to jednoduchý." Usměje se na nás obě.

„Aha." Pípne Anna a svůj pohled zaměří na můj bok, kde je jeho ruka.

„Jak si jí vůbec našel?" najednou řekne.

„Já nevím, jen jsem hledal nějakou fanfiction, protože jsem se chtěl zasmát, co o nás všechno někdo vymyslí a tak Chloe styl psaní se mi líbil."

Svůj pohled zvednu k číšníkovi, který nám donesl láhev vína se skleničkami. Nejdříve Harry jakože ochutná a po svolení máme každý svojí skleničku vína a objednáno jídlo.

„Tak a o čem píšeš ty?" zeptá se Harry Anny. To zní jako Anna a Harry v mé story. No to určitě.

„O tobě?" uchechtne se a začíná rudnout.

„Nemusíš se červenat, vždyť tam v té místnosti psala více jak polovina holek o mně."

„Víš, můžu ti něco říct?" najednou promluví, jakoby mu skočila do řeči.

„Ano?" stupidně se ušklíbne a otočí se na mě, myslím Harryho.

„Chtěla bych ti poděkovat, protože jsi moje velká inspirace a bez tebe, obecně bez kluků, vás, bych neměla nic. Moje největší potěšení je od fanoušků. Zažívám, to, co bych nikdy bez vás nezažila a moc děkuju." Dořekne a usrkne si vína hm.

„To je strašně milý, můžu tě obejmout?" tohle někdy někomu řekl? Tiše se uchechtnu a sleduju, jak ji objímá. Jen ať si prosím nevšimne té modřinky na jeho krku.

Během chvilky je zpět vedle mě a sedne si snad ještě blíž.

***

„Když bys chtěla, mohly bychom někam zajít." Bere mě za ruku a vycházíme z restaurace, už bez Anny, protože odešla už asi před dvaceti minutami.

„Dobře." Následuji ho v těsné blízkosti, když přecházíme rušnou silnici.

„Vlastně asi jsem si nějak osvěžila paměť." Pípnu.

„Jo?" jiskry naděje jsou v jeho očích, bohužel nevím, co očekává. Mám pocit, že no říkal něco o citech? Je to jako déja vu?

„Doufám, že si teda nepamatuješ ty nekalé věci v posteli, co jsme prováděli."

„Harolde!" uchechtnu se.

„Nebo si je chceš zopakovat? Já bych rád." Jasně.

„Radši mlč." Uchechtnu se znovu a sleduju jeho dolíčky, jeho rozkošné dolíčky v jeho tvářích a jeho dokonalé oči.

„Myslím, že bychom si měli pak promluvit."

„Kdy? Můžeme přeci teď." Jeho ruka se přesune okolo mého pasu a přitáhne si mě blíže k sobě, zatímco pořád pokračujeme v chůzi.

„Nechci to řešit tady." Přece jenom, nevím, kdo kde je.

„Dobře."

„Víš, to ráno. Jak jsi mě políbila."