Wattpad? Wattpad.

Part 50

„Jasně, já večer spím ve své posteli ve svém domě."

„Asi tě budu muset naučit, co znamená slovo ukradnout."

„Ne. Měl by ses věnovat tvým kámošům." Upozorním ho, když jdeme mezi stany a proti nám se řítí kluci z 5SOS.

„Čau Harry." Řekne jeden po druhém, nebo použijí ahoj.

„Ahoj!" s každým si plácne.

„Hele Harry, musíme jít, ale uvidíme se doma ne?"

„Jasně."

„Jinak, co to je za krásku?" říkají, když už jdou od nás.

„Na tu ani nemysli." Uchechtne se a mávne na ně. Asi půjdou na stage a proto spěchají. Teda to si myslím já.

„Smůla." Podívá se na mě Harry.

„Smůla jako v čem?"

„Nemohla si poznat nejbláznivější osoby na světě."

„Ty mi stačíš."

„Jasně, oni jsou ale čísla."

„Dobře?"

„Eda si pak někde najdu, tak se můžeme vrátit ke klukům a El."

„Dobře."

„Nebo, ještě počkej. Mám nápad. Něco ti koupím."

„Harryyyy!"

„Je to festivalová nutnost a je to moc dobrý a půlku z toho ti stejně sním, protože neodolám." Uchechtne se a ukáže mi i jeho rozkošné dolíčky.

„Jen nevím, jaké to bude mezi lidmi, kdyžtak se mě jen drž."

„Dobře." Souhlasím a jdeme.

„Potřebuju do busu pro peněženku a taky pro mobil." Říká klukům, když už jsme u nich.

„Holkdy z Little mix se tu stavily a hádej, jsou naprosto skvělý! Mám s nimi fotku."

„No to já jsem se teda s Nickem ani s klukama s 5SOS nevyfotila."

„Ještě mě někam chce Harry vzít, něco si chce koupit. Nevadí ti to doufám?"

„Ne, jen běžte."

„Tak já jdu za ním do busu." Jen jsem se na ní nevinně usmála a šla rychle za Harrym, abych ho stihla a pak ho nemusela hledat.

Naštěstí, když jsem vešla do busu, tak jsem ho viděla, jak si prohmatává kapsy u pohozených kalhot na pohovce.

„Telefon jsi měl na stole vzadu."

„Jo? Díky." Samozřejmě se otočil a došel si pro něj.

„Peníze už mám v kapse, tak můžeme jít." Upozornil mě a telefon si dal taky do zadní kapsy.

„Ještě ne."

„Něco se stalo?"

„Nic, jen chci pusu." Udělala jsem jako nic a ještě lehce rozhodila rukama.

„Tak tu ti dám." Olízl si rty a pak se ke mně přiblížil. Svou dlaní mi přidržel bradu a přitáhl si mě k sobě blíž, až spojil naše rty. Své ruce jsem mu dala za krk a přitáhla jsem si ho k sobě, co nejvíc to šlo.

„Měli bysme jít." Uchechtla jsem se, když se naše rty rozpojily, ale obličeje byly pořád blízko u sebe.

„Dobře." Šla jsem jako první z busu ven a on mě hned následoval.