Wattpad? Wattpad.

Part 14

Konečně vstávám. Celou noc jsem nespala, no nejdříve jsem nemohla usnout, pak se několikrát budila a nakonec usnula a vzbudila jsem se až teď.

Je jedenáct a já mám teda štěstí, že není škola, protože, když by byla, měla bych problém před sedmou vstát. No, děkuji za projektové dny! Bohužel, zítra už tam musím.

Po půl hodině na telefonu, jeho náplní byl instagram , twitter a snapchat se vyhrabu z postele a mířím si to do kuchyně. Nikde nikdo není, tak se rozhodnu zavolat ségře.

„Ahoj, kde jsi?" kladu jí otázku.

„Ahoj, konečně ses vzbudila, no jsem na cestě do toho kina, domluvila jsem se s Georgem."

„Jo aha, no doufám, že budeš do čtyř doma, abys mi pomohla s těmi vlasy."

„Jo budu, neboj se!"

„Musím být už o půl páté u metra!" upozorňuji ji.

„Já vím, oblékni se do toho, co jsme spolu vybraly, nezapomeň na kabelku a já ti jen natočím vlasy a upravím make-up."

„Jen vlasy, prosím."

„Dobře, jen vlasy a to je otázka deseti minut, tak se neboj!"

„No dobře. Budu tě čekat, tak ahoj!"

„Ahoj!"

Udělám si snídani, jako obvykle ovesnou kaši s ovocem a ořechy, udělám si čaj a vše si odnesu do pokoje. Vyvětrám si, vytáhnu žaluzie a než mi vychladne kaše s čajem, provedu základní hygienu v koupelně.

Po pár minutách se vracím do pokoje, kde si sedám ke stolu a jím. Otevřu si počítač a odpovídám na komentáře u nové části. Už je to moje každodenní rutina. Snídaně za doprovodu skvělých komentářů od mých fanoušků. Není lepšího rána, no možná by bylo, když bych měla kluka a mohla se vedle něj probudit, políbit ho a být zamilovaná.

Já možná splňuji jenom ten poslední krok, což není úplně nejlepší.

***

„Chloe? Do půl hodiny budu doma." Oznamuje mi do telefonu ségra.

„Dobře, půjdu se převlékat. Pa!"

Vstanu z postele, mobil odhodím pryč a na počítači si do reproduktorů zapnu nahlas písničky.

Otevřu šatní skříň a na postel opatrně vyskládám všechno moje oblečení. Černé skinny džíny, bílou košili s límečkem a bílý svetr. Z přihrádky vyndám i ten krásný náhrdelník a postupně se do všeho začínám oblékat. Po deseti minutách jsme oblečena a pořád si neuvědomuju, že ho uvidím.

Opatrně vyndám tu kabelku, dám si do ní potřebné věci, jako peněženku, kapesníčky, klíče a mobil. Odložím ji na postel a jdu se lehce namalovat. Mám ještě deset minut, než přijde.

Použiju make-up, korektor, pudr, řasenku a jemnou rtěnku. Navoním se mým oblíbeným parfémem a jsem hotova. Teda už jen ty vlasy.

Během pár minut slyším, jak jde nahoru po schodech.

„No konečně, máš zpoždění, a jestli to nestihnu, bude to trapný."

„Prosimtě, jen donesu kulmu a potřebuju deset minut! Musí si na tebe počkat."

„Haha." Usadím se na židli a čekám, až ke mně přijde.

Podávám jí hřeben a v rukou svírám kulmu, která se žhaví.

Na její pokyn jí ji podávám do ruky a na vlasech mi začíná dělat vlny. Opravdu pouze po deseti minutách jsem hotová, několikrát se ohlížím v zrcadle, znovu se navoním a s taškou v ruce scházím ze schodů dolů.

Ona mě následuje a sleduje mě, jak se obouvám.

„Děje se něco?" optám se jí.

„Ne, jen ti to moc sluší. Hodně štěstí, a kdyby něco, tak volej."

„Děkuju." Usměju se na ni a otevírám dveře od baráku.

Strašně se bojím, jsem nervózní, ale zvládnu to. Nemůžu se dočkat!

Cesta k metru mi bude trvat zhruba pět minut, takže tam budu pět minut předem.

Procházím pár ulicemi, kolem mého oblíbeného parku, až nakonec přecházím po přechodu k metru. Stojí tam jen jeden kluk, na druhé straně je nějaká starší paní s pánem.

Stojím na druhém přechodu a neustále pozoruji toho kluka.

V kabelce se mi rozezvoní telefon, takže místo pozorování, lovím v kabelce.

„Halo?" mluvím do telefonu a přecházím na zelenou přechod.

„Ahoj Chloe, jsi někde tu? Už tady čekám."

„Myslím, že tě vidím, ale bojím se. Přecházím na přechodu."

„Počkej, kouknu se." Otáčí se, až jeho tělo zůstane natočeno mým směrem. Proč má kapuci a sluneční brýle?

„Proč máš sluneční brýle?"

„Za chvíli pochopíš."

„Děsíš mě."

„Jsem nervózní." Říkám do telefonu, zatímco se přibližuji až moc rychle.,

„Není se čeho bát."

„Jo, je."

Koukám pořád na jeho postavu, je ode mě tak dvacet metrů. Ukončuji hovor a jdu směrem k němu.

Mám chuť se rozeběhnout, ale to by bylo trapné.

Posledních deset metrů, sakra, proč mi je jeho postava až moc povědomá?

Sundá si brýle a já mám pocit, že odpadávám. Doprdele!

Zarazím se a zůstávám stát na místě, jen pár kroků od něj. Tohle přece nejde.

„Harry?" koukám na něj se slzami v očích. Okamžitě cítím jeho silné paže, jak se ovinují kolem mého těla, cítím jeho parfém, ale to mě rozhodně neuklidňuje.

________________________

Tak konečně jste se dočkali! Můžu vám říct, že dalších pár dílů bude podle mě lépe propsané, tak se máte na co těšit ! :)

Děkuju

Maky xxx