Wattpad? Wattpad.

Part 40

Rychle se osprchuji, obmotám okolo pasu svůj ručník a vydávám se na cestu k ní do pokoje.

„Jo mami, je to tu krásné." Slyším, jak říká do telefonu.

„No vracím se o den déle...jo změnili nám lety, ale tak tady budu o den víc."

„Děkuju." Podívá se na mě a svým gestem mě posílá pryč.

Přisednu si vedle ní na postel a dám jí pusu na rty, od které se nechci odpojit a je mi naprosto jedno, že volá se svojí mamkou.

„Jo. Mami budu muset končit." Vysouká ze sebe.

„Ty tam někoho máš? Chloe? Je to ten, co ti poslal květiny?" zaslechnu poslední větu její mamky.

„Ahoj mami." Ukončí hovor a já vybuchnu smíchy.

„Něco vtipného?" podívá se na mě.

„Ty jsi pako, teď mě bude podezřívat." Doplní.

„Už to dělá." Ujistím ji.

„Ty jsi fakt blbej." Šťouchne mě do hrudi.

„Ne, já jsem ten neodolatelný Harry." Uchechtnu se a sleduju její obličej.

Už se převlékla do pyžama, což není klasické pyžamo, ale mně to vůbec nevadí. Vlasy si trochu vysušila a má je volně přehozené přes ramena na záda.

„Chtěla bych spát, tak dobrou." Věnuje mi úsměv a stáhne si na sebe peřinu.

„Dobrou." Vstanu z její postele a jdu ke dveřím.

Ještě se na ní usměju, než zavřu dveře a zmizím ve své ložnici.

Takže, jak dlouho jí bude trvat, než si přijde pro pusu na dobrou noc? Deset minut? Dvacet minut nebo půl hodiny?

Mezitím se osuším, ručník dám na židli a lehnu si s telefonem v ruce do postele. Projedu různé sociální sítě, odpovím na pár tweetů a na soukromé zprávy.

Už to je půl hodiny, a ona stále nepřišla. Vážně si nemyslím, že by usnula.

No chodit tam nebudu, ale sakra kde je?

Hodina, a ona stále nikde, neříkejte mi, že vážně nechce usnout na mé hrudi?

To je taky jedna z věcí, o které neustále psala, sakra.

Konečně!

Ťukání na dveře a hned se v nich objeví její roztomilý obličej.

„Harry? Nemůžu spát." Začne a pořád stojí mezi dveřmi.

„Můžu k tobě?" snaží se usmát a pořád udržuje oční kontakt.

„Jo." Jednoduše odpovím.

Zavře za sebou dveře a přejde rychle k mé posteli, kam taky okamžitě zapluje pod peřinu.

Vypnu mobil a odložím ho na noční stolek. Jakmile vidím, že spokojeně leží na polštáři a pozoruje mě, zhasnu i lampičku a přitulím se k ní.

Během chvilky, co jsou naše těla nalepena na sebe, ode mě odskočí.

„Ty jsi nahý?" vyděšeně se na mě podívá.

„Jo, když jsem sám, spím nahý, ale to už jsem ti přece říkal."

„Okamžitě se oblékni!" zpanikaří, ježiši ona je tak roztomilá.

„Jen kvůli tobě." Uchechtnu se, zvednu se z postele a ve skříni nahmatám jedny čisté boxerky, které na sebe rychle navléknu a hned se vracím k ní pod peřinu.