Wattpad? Wattpad.

Part 10

Po chvilce se na displeji objeví jeho jméno a já si oddechnu.

Ve vteřině přijímám hovor a začínám červenat, zase!

„Ahoj Tome!" řeknu nadšeně.

„Ahoj Chloe, jak se dneska máš? Doufám, že ses vyspinkala do růžova."

„Bože, mluvíš, jako bych byla malé dítě." Uchechtnu se.

„Koukám, že máš dobrou náladu, takže to je v pořádku!"

„A co ty? Co dnešek? Kde jsi všude byl?"

„No, to není až tak zajímavé, ty jsi hlavní."

„Haha, ani náhodou. Nejdříve jsem nemohla usnout, protože ty a Wattpad a pak jsem ani nemohla dospat."

„No Chloe, řekni mi, co si o tom mám myslet?" uchechtne se.

„Já nevím, co si myslíš?"

„Že se na mě těšíš! Už jen pár dní. Strašně moc se těším, opravdu! A už jsem udělal rezervaci! Jamie Oliver na Picadilly Circus, víš kde to je?"

„Jo vím, ale myslela jsem, že bychom se potkali ještě někde před tím, jako, že bychom tam jeli společně."

„Jo, to není problém."

„Dobře a v kolik hodin?"

„No v pět a potkáme se teda, víš co, přijel bych pro tebe na Wimbledon."

„Dobře."

„Tak já bych počkal přímo před vstupem do metra, dobře?"

„Jo, to bude v pohodě. Takže v pět hodin. A je to přesně za týden, že ano?"

„Ano, je to čtvrtek večer."

„Dobře, budu se moc těšit! A jaké máš plány na zítřek?" ptám se ho, protože každou chvílí půjde spát a já budu muset do školy. Achjo.

„No, vůbec netuším, asi si dáme den volna."

„Aha, tak si užij volno." Zasměju se.

„Něco vtipného?"

„Ne, absolutně nic." Znovu se zasměju.

„Dobře, Chloe, to si odneseš, až tě potkám!

„Neoslovuj mě pořád, deptá mě to!" znovu se zasměju a on se snaží vydávat vážnější tón hlasu. Haha.

„Dobře, krásko."

„Nejsem kráska! A včera si to típl a nenechal mě to ani doříct. Tss, že se nestydíš!"

„No jo, Chloe, uklidníme se. Já tě nějak umlčím, až budeš u mě!"

„Kde u tebe?"

„V objetí."

„Haha, nenechám se od tebe obejmout!" dělám si srandu.

„Cože? Slíbila jsi mi to! Mám v úmyslu i jiné věci."

„Nech toho, Tome!" uchechtnu se.

„Krásko, no tak!"

„Nenabaluj mě!" sakra já to řekla nahlas.

„Už jsem ti jednou psal, že se o to možná pokouším."

„Odporuji ti!" uchechtnu se a cítím rudou barvu v mých tvářích.

„Haha, měla bys jít do školy, princezno."

„Přestaň mi z fleku vymýšlet rozkošné přezdívky."

„Ty jsi rozkošná."

„Můj obličej pukne od červeně, ahoj krasavče!"

Típnu to a nahlas se začnu smát. Ještě, že nikdo není doma!

Jen co telefon pohodím na postel, začne vyzvánět.

„Ano krasavče?"

„Chtěl jsem ti jen říct, abys měla krásný den, krásko!"

„Oh naše setkání nedopadne dobře."

„Cože? Proč?"

„Bojím se, no tak ahoj. Už musím do školy."

„Ahoj krásko!"

„Pa!"

Telefon ukládám do tašky a s ní v ruce scházím schody dolů, obouvám se a vycházím z domu.

Do uší nasadím sluchátka a při cestě do školy poslouchám mé oblíbené písničky a taky se začtu do mého rozečteného příběhu.

***

Škola je jak vždy nuda, nic nového, jen nás prudí učitelé a nikdo se se mnou nebaví. Jak jsem na začátku Tomovi psala, že mám spolužačku, se kterou se bavím tak mě úplně ignoruje a já nevím důvod. Sakra.

Zbyla jsem si sama a to jsem nikomu nic neudělala.

Cestou domů se stavuji v místní pekárně pro pečivo, mamka mě poprosila ať něco za pečivo koupím na večeři, a tady tu moji oblíbenu pekárnu mám cestou domů, takže v pohodě.

***

Najedená, umytá ležím v posteli s mým počítačem a píšu další nový díl, osud Anny a Harryho. Musím to dopsat, a pak budu mít tři díly dopředu, takže budu v pohodě.

Moje prsty nepřestávají klapat po klávesnici, je to závislost a nejde přestat, nejvíce se vždy rozepíšu, když bych měla jít spát, samozřejmě tomu tak je i teď.

Ukládám počítač na stůl, zatahuji rolety a ulehám do postele, zrovna si nastavuji budík, ale můj telefon se mi v ruce rozezvoní.

„Tome!"

„Nevzbudil jsem tě, že ne?"

„Ne, ahoj."

„Děje se něco?" Ptám se.

„Ne jen, omlouvám se, že jsem ti vůbec nenapsal, ale neměl jsem vůbec čas a moc mě to mrzí, ale zítra ti napíšu, dobře?"

„Samozřejmě, těším se."

„Dobrý, bál jsem se, abys nebyla naštvaná."

„Blázníš? Naštvaná budu, až nepřijdeš na naši schůzku." Uchechtnu se.

„To se přec nestane!"

„Doufám!"

„Tak je to všechno? Chystám se spát."

„Ano, jen se omlouvám a přeju ti krásné sny."

„Krásko nebo princezno moje." Doplním za něj.

„Princezno moje, zní lépe, sladčeji. Tak dobrou princezno moje!"

„Dobrou princi na bílém koni!" ukončuji hovor a mobil, již s nastaveným budíkem dávám na nabíječku na noční stolek.

Pořád se převaluji a snažím se usnout, myslím na něj, a co náš vztah ne-vztah vlastně znamená, co když to je sranda, co když si o mně myslí něco jiného, než já o něm nebo?

To si dělá srandu, že ještě píše. Achjo, natahuji se pro telefon na noční stolek a začínám slepnout od jasu displeje.

Tom: Jo a mám velkej problém.

Já: Co se stalo??

______________

Musím se vám pochlubit, o víkendu jsem trochu více psala a mám už napsané, jak se potkají a to bude tak AWW :ddd

Děkuju za vaše komentáře! Moc to pro mě znamená!

♥

Maky x