Wattpad? Wattpad.

Part 55

„Omlouvám se, prostě ho moje výmluva nezajímala a dělal si, co chtěl." Snaží se mě uklidnit, nebo co to vlastně dělá, moje sestra.

„Jo, vždyť v pohodě."

„Není to v pohodě, podívej se na sebe."

„No a co. Nezáleží na mně. Je to všechno jedno."

„Byla jsem domluvená s kamarádkou, nevadí, když půjdu?"

„Běž, aspoň si to všechno promyslím."

Zvedla se z mé postele a odešla.

Po dlouhé době jsem popadla počítač a začala psát. Nemyslím můj ultra trapný a nereálný příběh, ale zprávu. Důležitou zprávu, která by mě před týdnem ani nenapadla.

Ahoj..po dlouhé době jsem se rozhodla se vám znovu ozvat. Jistě víte, co se za poslední dobu stalo a všechny okolnosti. Věřte mi, že tohle rozhodování pro mě nebylo vůbec jednoduché a proto vám chci oznámit, že jsem se rozhodla přestat s Wattpadem. Nebudu ho mazat, to ne, protože vím, že by to stejně nemělo cenu, ale nebudu pokračovat s mojí činností. Mým snem stále zůstává vydat knihu, a kdo ví, třeba za rok, či dva se mi to splní, ale bude to z mého šuplíku.

Děkuji všem za vaše úžasné zprávy, komentáře anebo jen „obyčejné" likes.

Mám vás moc ráda a nikdy na vás nezapomenu!

S láskou Chloe!

Jakmile jsme odeslala svojí zprávu na svůj profil a vložila odkaz i na twitter, mi začalo přicházet strašně moc zpráv. Většina byla, ať nepřestávám, ale to by mě museli nejdříve pochopit, aby souhlasili s mým názorem. Nemůžu dál psát po tomhle všem, nešlo by to. Mohla bych psát maximálně obyčejnou knihu, ne fanfikci, jen romány, ale momentálně na to nemám sílu.

***

Další den jsem začala jásat, že nebudu matkou, protože jsem konečně dostala krámy.

A taky jsem si neodpustila mu napsat zprávu.

Já: Kdyby tě to náhodou zajímalo, tak tátou nebudeš...

Harry: Když by ti něco bylo, tak mi dej hlavně vědět. Proč jsem četl, že jsi přestala s psaním?

Myslím, že vysvětlení nepotřebuje. A i kdyby jo, stejně se ho nedočká.

Jeho zprávu jsem hodila za hlavu, ne doslova, ale víte jak ne? No a začala si balit na chatu. Když nepojedu s ním, pojedeme s rodiči, jak to bylo dohodnuté. El prý přijede až na moje narozeniny, abychom si zašly do kavárny nebo na večeři, protože bohužel nemá celý týden volno. No mně to bylo jedno. Chtěla jsem jen klid, ticho a místo na relax.

***

Další čtyři dny byly jako voda. Nudná voda místo lahodného čerstvě vymačkaného džusu. Teda ne doslova. Mám pocit, že jsem do sebe cpala snad všechno jídlo, protože jsem měla chuť úplně na všechno. Jako kdybych byla těhotná, což teda naštěstí nejsem. Jinak bych se asi zabila.

Taky jsem hodně spala nebo jsem si šla sednout jen tak na pláž, i když na to nebylo zcela ideální počasí. Včera jsem obešla naše známé, které v Londýně opravdu nepotkám a ještě jsem se stavila za snad mojí jedinou dlouholetou kamarádkou, která tu bydlí.

Zrovna jsem byla na cestě z pláže, když mi začal zvonit telefon. On. Co zase chce? Mám vůbec náladu na to, abych si s ním normálně promluvila? Co když mě jen omylem vytočil ze svojí kapsy, nebo chce vysvětlení?

„No ahoj?" doufám, že jsem nevyzněla otráveně, protože jsem momentálně nevěděla, jak se k němu chovat. Možná bych se mu měla omlouvat, protože on vlastně za nic nemohl.

„Ahoj Chloe, máš chvíli čas?"

„No? Myslím, že je jedno, jestli půjdu domů teď nebo za dvacet minut, protože možnost, že mně někdo ve tmě přepadne je stejně vysoká."

„Proboha, kde jsi? Je deset večer a ty jsi venku, já tě uškrtím." Starý dobrý Harry. Hm úžasný Harry, samozřejmě.

„Mám se dobře, když by ses ptal." Ironicky jsem pronesla.

„Jo to jsem rád."

„Můžeme si promluvit?" ještě doplnil.

„Samozřejmě."

„Jde o to, že za šest dní musím být na charitativní akci a musím mít doprovod. Nikdo jiný než ty mě ani nenapadá, mohla bys?"

„Myslím, že to není vhodné."

„Chloe tady jde o to, že když půjdu se svojí kamarádkou nebo s někým od managementu, bude z toho velké haló a noviny si to přeberou po svém, my dva z toho nevypadneme dobře. Navíc, všichni i okolo tebe by tě zase otravovali."

„Dobře, dobře. Já si to ještě rozmyslím, ale myslela jsem, že se mnou nemluvíš."

„Já s tebou? Ale mluvím s tebou. Myslel jsem, že to je naopak, když jsi mě ignorovala. Jinak proč s tím Wattpadem? Nemohla jsi mi vážně odepsat ani na blbou smsku?"

„Jo promiň, neměla jsem čas."

„Čas? Jako myslíš těch deset vteřin? Díky." Jeho ironie! Ach.

„Omlouvám se. Omlouvám se za všechno, jasný?"

„Hm."

„Upřímná odpověď, děkuju." Vložila jsem do toho opět kapku ironie a rychle ukončila hovor.

Ani neuběhlo blbých deset vteřin a on mi volal zase.

„Chloe ještě něco potřebuji."

„No?"

„Je jedno jak se rozhodneš, ale je potřeba abys zítra nebo pozítří jela se mnou pro šaty, musí je upravit a podobně."

„Jenže já nemám zítra ani pozítří čas. Jsem v Brightonu a taky mám narozeniny-."

„Vím, že máš narozeniny, ale."

„Tak v čem je problém? Šaty si obstarám den předem."

„Chtěl jsem tě pozvat na večeři, myslel jsem, že pauza byla dost dlouhá."

„Možná tobě ten čas stačil, ale mě ne."

„Ale Chloe, chybíš mi."

„Já nebo sex?"
*****
Ahoojjj!!
Zdravím z Anglie- dnes je muj prvni den ve skole tady- vcera byl statni svatek. No musim rict ze to tu je uzane jako vzdy.
Kouknete na fotky na muj instagram @maky_jelinkova
Doufam ze vase skoly jsou ok a pokud ne aspon doufam ze jsem vam dnesnim dilem zlepsila den! Mejte se krasne!
Maky ❤️❤️